Ohrožení krokodýli v evropských zoo?

Chov krokodýlů v péči člověka má dlouhou historii, která je úzce spojena s rozvojem zoologických parků a zahrad v Evropě. Což jistě není nic překvapujícího, člověka vždy fascinovali a zajímal se o jejich život. Krokodýli byli hrdiny dobrodružných historek a v poslední době jsou i hrdiny dobrodružných a přírodopisných filmů vysílaných v televizích nebo promítaných v kinech. Během let se naše obecné znalosti o krokodýlech, s narůstajícími vědomostmi o jejich životě, měnily. Změnil se i náš pohled na ně, z krvelačných lidožroutů se postupně stali impozantní potomci dinosaurů, na kterých se ukazují mimořádné mateřské instinkty. Zoologické zahrady hrály důležitou roli v těchto změnách pohledu na krokodýly. Dokonce nedávná smrt „lovce krokodýlů“ Steva Irwina, navzdory různým sporům kolem jeho osobnosti a jeho pohledu na ochranu druhů, probudila u veřejnosti široký zájem o krokodýly a jejich ochranu v jeho australské ZOO. Jeho filmy viděly miliony lidí po celém světě.

 

Momentálně rozeznáváme 24 druhů krokodýlů – množství druhů se mění podle použitého systematického členění – některým z nich hrozí nebezpečí vyhubení z důvodu lidské činnosti a stav populací ostatních je málo, pokud vůbec, znám. Červený seznam mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) řadí mezi kriticky ohrožené tyto druhy: aligátor čínský (Alligator sinensis), krokodýl orinocký (Crocodylus intermedius), krokodýl filipínský (Crocodylus mindorensis), krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer), krokodýl siamský (Crocodylus siamensis) a gaviál indický (Gavialis gangeticus). Velké množství ostatních druhů je zařazeno jako „ohrožení“ nebo „zranitelní“. V této práci se zaměříme na kriticky ohrožené druhy krokodýlů.

 

Poslední zveřejněný akční plán ochrany krokodýlů, vydaný v roce 2010 skupinou specialistů pro krokodýly (CSG) při komisi IUCN pro přežití druhů (SSC), považuje za dobrý důvod společnou zodpovědnost zoologických zahrad na ochraně ohrožených druhů krokodýlů. Zatímco Americká asociace zoologických zahrad a akvárií (AZA) se této činnosti věnuje léta, zásluhou činnosti skupiny pro dohled nad krokodýly (Taxon Advisory Group) a spoluprací s experty na  řízení chovných programů. Evropské ZOO a Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) se „rozjížděla“ v této oblasti jen velmi zvolna. Ve svých programech se zaměřovala především na jiné zvířecí skupiny. Až v této době se i ohrožení a kriticky ohrožení krokodýli stali předmětem zájmu EAZA a jejich členských ZOO. Pochopitelně v tom je i potenciál vedoucí k navýšení v zajetí chovaných ohrožených druhů krokodýlů v evropských ZOO.

 

Aligátor čínský (Alligator sinensis)

 

Čínští aligátoři se objevili v evropských ZOO během 20. století, především po druhé světové válce,  jako státní dary východoevropským ZOO, kde se dožili i značného věku.

Alligator sinensis byl prvním druhem krokodýla, pro který EAZA založila evropský program pro ohrožené druhy (EEP). Bylo to v roce 2001. Avšak do dnešního dne nebyl publikován žádný úspěšný odchov v evropské ZOO. Zatímco některá zoologická zařízení v USA rozmnožují čínské aligátory již pravidelně. Zvláště pak ZOO Bronx, vedená Wildlife Conservation Society, dosáhla mimořádných úspěchů v odchovech čínských aligátorů. Ve skutečnosti není rozmnožování v zajetí mimořádně obtížné, pokud jsou plně respektovány požadavky druhu a zvířatům je poskytnuta možnost studené a suché hibernace po několik měsíců. Na druhou stranu může být obtížné nalézt snášející se pár. Dnes jsou čínští aligátoři nabízeni zoologickým zahradám z čínských farem (což je také jeden z důvodů proč koordinátor programu EEP snížil úsilí na rozmnožování druhu v evropských ZOO).  Další možností mezinárodní spolupráce je nabídka odchovů z USA, jak vidíme z probíhajících exportních a importních aktivit, neměl by v tom být problém. Zdá se, že by již nic nemělo stát v cestě úspěšnému rozmnožení čínských aligátorů v Evropě.

Krokodýl orinocký (Crocodylus intermedius)

Druh chovaný v Evropě velmi vzácně. V berlínské zoo žil mnoho let jedinec, který byl označen jako krokodýl orinocký, ale řada expertů, kteří krokodýla viděli, ho označili jak krokodýla amerického (C.acutus).

Pochopitelně by nemělo cenu začínat u tohoto druhu s chovným programem, když šance na získání chovné skupiny je mizivá. Určité možnosti má pouze Dallas World Aquarium v Texasu (USA). Je to jediná instituce mimo Jižní Ameriku, která orinocké krokodýly rozmnožuje a aktivně spolupracuje na jejich „in situ“ ochraně ve Venezuele. Dallas Aquarium nabízelo evropským zoo odchovaná mláďata – samce. Samice jsou posílány do Venezuely pro budoucí vysazení do přírody.

V každém případě, pokud by měl být takto mohutný druh úspěšně v budoucnu chován, musí být nejprve zajištěna odpovídající možnost dlouhodobého umístění a zajištěna požadovaná péče.

Krokodýl filipínský (Crocodylus mindorensis)   

 

V evropských ZOO jsme se s filipínským krokodýlem, který byl popsán v roce 1935, začali častěji setkávat až od počátku 21. století. Před tím byl jeden jedinec chován v ZOO Wroclaw (Polsko), který se sem dostal v 80.letech ze ZOO ve Dvoře Králové. Dnes je toto zvíře v ZOO Zürich (Švýcarsko). V roce 2006 se díky aktivitě Melbourne ZOO (Austrálie) a „Plánu na záchranu filipínských krokodýlů“ filipínské vlády a majitele dánské privátní zoo Reného Hedegarda, dostalo do Evropy 15 filipínských krokodýlů. Podle „Dohody o spolupráci“ jsou tato zvířata stále majetkem filipínské vlády, ale byla rozmístěna do různých evropských zoo (Londýn a Chester (Anglie), Bergen (Norsko), Zürich (Švýcarsko), Kolín nad Rýnem (Německo) a Eskilstrup (Dánsko)). Ještě před tímto datem, se 5 dalších jedinců filipínských krokodýlů dostalo do ZOO Protivín přes Malajsii. K nim přibylo dalších pět v roce 2009 na základě další „Dohody o spolupráci“. Dva jedinci importovaní z Malajsie později uhynuli. Momentálně je tak v Evropských ZOO chováno 23 filipínských krokodýlů.

EAZA ustanovila pro chov tohoto druhu záchranný program a jeho vedením pověřila ZOO Chester. Díky počtu chovaných zvířat je jistě šance na rozmnožení druhu dobrá a to i přes fakt, že C.mindorensis je nesnášenlivý a společný chov vyžaduje pečlivou přípravu (což se ukázalo i v kolínské ZOO). Doufáme, že do programu budou zahrnuta i zvířata v držení ZOO Protivín a ZOO Eskilstrup, které nejsou členy EAZA, a zvýší se tak počet zvířat zahrnutých v programu.

 

Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer)   

 

Jak autor tohoto článku, Fabian Schmidt, vysvětlil ve své prezentaci na zasedání skupiny pro dohled nad krokodýly při AZA, bylo ve čtyřech evropských ZOO drženo v roce 1985 25 krokodýlů vedených jako kubánští. Nebylo však jisté, a není to ani dnes, kolik jich bylo opravdu geneticky „čistých“ kubánských a kolik jich bylo křížených s krokodýlem americkým (C.acutus), kteří na Kubě rovněž žijí. Určení genetické čistoty jedince podle morfologie je velice obtížné až nemožné. Pomoci může jen genetický test.

V minulosti bylo v amerických a evropských ZOO chováno velké množství kubánských krokodýlů. Stovky jich byli v ZOO Gelsenkirchen (Německo). Byli zde umístěni jen dočasně před jejich odesláním do dalších zoo, cirkusů nebo zvířecích představení. Můžeme předpokládat, že mnoho z těchto zvířat, původem ze ZOO nebo z volné přírody, bylo již hybridních.

 

Na nutnou pozornost, kterou si kubánští krokodýli od zoologických zahrad zasluhují, upozornila již dříve AZA a založila pro ně program pro přežití druhu (SSP). Program platí pro americké ZOO a řídí ho ZOO Louisville, Kentucky (USA). V této době v Evropě kubánské krokodýly odchovávají zoologická zařízení ve Stockholmu (Švédsko) a  Eskilstrupu (Dánsko). Jejich odchovy se dostávají i do evropských ZOO. Bohužel jejich genetická „čistota“ nebyla dosud prověřena. Momentálně je nejvyšší čas k založení evropského chovného programu, který by zajistil produkci geneticky čistých odchovů. Geneticky čisté jedince chová Krokodýlí ZOO v Protivíně, která též odchovává mláďata.

 

Na základě popudu ze strany IUCN SSC skupiny specialistů pro krokodýly byla zřízena evropská plemenná kniha pro kubánské krokodýly v roce 2010. Jejím vedením je pověřena ZOO Paignton (UK). Bez efektivní ochrany druhu za přispění odchovů v zoologických zahradách je budoucnost krokodýlů kubánských velmi nejistá.

 

Krokodýl siamský (Crocodylus siamensis)

 

Evropské zoologické zahrady rovněž roky chovaly siamské krokodýly, ale jich genetická čistota, vzhledem k původu z farem v jihovýchodní Asii, byla opět nejasná. Důvodem byla především snaha farem produkovat křížence krokodýlů siamských, mořských a kubánských za účelem získání větších jedinců s kvalitnější kůží.

Divoká populace byla potlačována ilegálním lovem, ničením biotopů a dále hybridizací s kříženými jedinci nebo jedinci jiných druhů, kteří prchali z farem při povodních. Nejisté postavení několika málo zbývajících populací siamských krokodýlů vyžaduje svědomité vedení chovu v zajetí spolu s efektivním vedením ochrany „in situ“. Evropské ZOO v tom mohou hrát důležitou roli, ale dosud se tak moc neděje. Díky předvídavosti bývalého kurátora ZOO Zürich Reného Honeggera, ZOO dovezla po rekonstrukci terária v roce 1989 C.siamensis z USA a následující desetiletí je úspěšně rozmnožovala. Získala tím světovou proslulost a významnou měrou přispěla k záchraně ohroženého druhu krokodýla. Rovněž ZOO Protivín úspěšně odchovala geneticky čisté siamské krokodýly. Navíc tato ZOO finančně a materiálně podporuje ochranu „in situ“ volně žijící populace na Borneu (Východní Kalimantan). Ralf Sommerlad se obzvláště zajímá o zřízení záchranného programu „ex situ“ zde, v Evropě – tato aktivita je více než potřebná. Stejně jako u krokodýlů kubánských je genetické testování důležitou součástí  programů ochrany druhu.   Je pravděpodobné, že genetické testování populací siamských krokodýlů ukáže natolik rozdílnou genetickou variabilitu, že si to vyžádá popsání poddruhů.

 

Gaviál indický (Gavialis gangeticus)

 

V historii byl dlouhonosý indický gaviál chován v Evropských ZOO jen příležitostně. Důvodem toho byly zpočátku obtíže, které  sebou neslo chytání a transport tak velkého zvířete. Později se velkým problémem stala indická byrokracie, kterou bylo nutné pro legální dovoz překonat. V Německu, po druhé světové válce, obdržely po jednom jedinci gaviála ZOO v Berlíně a Wuppertalu. Gaviál z Wuppertalu byl v roce 1958 předán do ZOO Frankfurt a následně, v roce 1979, byl odeslán zpět do Indie. Tam byl nakonec umístěn v Nandankananu v Orisse kde se stal úspěšným chovným samcem. V přírodě se díky destrukci biotopů a pytláctví ocitli gaviálové v 70. letech 20. století na pokraji vyhubení.  Následovalo zavedení přísné ochrany a zřízení revitalizačních programů, to vedlo ke krátkodobému zlepšení stavu populací. V roce 2006 však již bylo na zasedání ve Francii referováno o zcela špatné situaci populací gaviálů v Indii a Nepálu, jejichž stavy poklesly na několik málo stovek jedinců. Na situaci okamžitě příkladným způsobem zareagovala ZOO Praha. Vyslala Ivana Reháka do Indie, aby se na místě seznámil se situací   a ujal se možnosti importu gaviálů do ZOO v Praze. Mezi tím ZOO připravila projekt a postavila pro gaviály samostatný pavilon. Rovněž finančně podpořila „in situ“ projekty ochrany v Indii. Dnes v Evropě gaviály chovají ještě další dvě zařízení – Ferme aux Crocodiles v Pierrelatte ve Francii a krokodýlí ZOO v Eskilstrupu (Dánsko), která rovněž, jako člen Aliance ochrany gaviálů, podporuje ochranářské programy vycházející z její činnosti. Export sedmi gaviálů z Indie do Krokodýlí ZOO v Protivíně ja plánován na tento rok. ( Proběhl 29.10.2011 – poz.překladatele)  Aktuální populace gaviálů v Evropě je 21 zvířat (z toho 13 v ČR) , ale organizovaný evropský program ochrany zatím neexistuje.

Cíle pro ZOO   

 

Závěrem je zřejmé, že péče o ohrožené druhy krokodýlů umístěné v Evropských zoologických zahradách a dalších zařízeních by měla probíhat podle následujících pravidel:

 

• stanovit metodiku na dlouhodobé udržení a rozmnožování v zajetí
• vytvořit programy citlivě koordinující chov a zahrnující všechny jedince chované v ZOO a dalších zařízeních, včetně těch, která nejsou členy EAZA
• v úzké spolupráci s IUCN CSG finančně podporovat programy na výzkum a záchranu volně žijících populací ohrožených druhů krokodýlů v zemích původního výskytu
• efektivně spolupracovat s vědeckým řízením zoologických zahrad a orgány zodpovědnými za přírodu a ochranu druhů s cílem usnadnit péči a chov ohrožených krokodýlů v zajetí a to způsobem, který umožní jejich ochranu

 

Pokud budou tato pravidla splněna, pak budou evropské zoologické zahrady schopny významně přispět k světlé budoucnosti těchto dávných plazů. V současnosti již vše začíná!

Volně přeloženo dle originálu:

Sommerlad, R.; F. Schmidt and T. Ziegler (2011): Threatened Crocodiles in European Zoos?, Reptilia 74: 12 – 17.

Použitá literatura v originále.

 

Překlad: Pavel Moucha

Foto: Libor Kopečný