Rozumím tomu, že Bůh Hospodin, tvůrce všehomíra, si může se světem dělat co se mu zlíbí. Na neposlušný lid sesílá od boží soudní stolice nejrůznější pohromy od povodní, větrných smrští až po rány morové. Jak se však proti Bohu provinil krokodýl kubánský, že je trestán od Nejvyššího, mi známo není.
Provinili se snad kubánští krokodýli tím, že na rozdíl od jiných krokodýlů žijí daleko více na zemi než ve vodě, že dovedou chodit s tělem vysoce zvednutým na silných končetinách, že loví potravu i na souši a tím možná v minulosti zapříčinili vyhynutí velkých pozemních lenochodů? Každopádně Hospodin krokodýly kubánské nešetří. Nejprve na ně v polovině 19.století poslal hordy lovců, kteří intenzivním lovem za sto let téměř vybili celou populaci. Posledních pár tisícovek krokodýlů přežilo v bažinatých oblastech jihozápadní Kuby a malá populace, v počtu několik stovek, se zachránila v bažinách ostrova Mládeže, dříve Borovic. Na poslední nositele čistého genofondu dnes útočí američtí agenti (rozuměj krokodýl americký), kteří se páří s kubánskými samičkami, aby tak svojí genetickou informací definitivně vymazali druh z povrchu zemského. Snad je to poslední zkouška odolnosti, kterou musí kubánští krokodýli absolvovat.
Hybridizace obou druhů je známa z chovu v zajetí a předpokládalo se, že k ní dochází i ve volné přírodě, to však nebylo seriózně potvrzeno. Až letos byly publikovány výsledky genetických testů, které hybridizaci volně žijících jedinců potvrzují (Yoamel M.-G. et al, 2011: Evolutionary history of Cuban crocodiles Crocodylus rhombifer and Crocodylus acutus inferred from multilocus markers. J.Exp.Zool, 315(6): 358-375). Autoři analyzovali vzorky DNA z 89 v přírodě chycených krokodýlů kubánských a krokodýlů amerických. Dva další vzorky byly z krokodýlů ze zoo. Genetická data ukázala, že američtí krokodýlové z Kuby jsou s kubánskými krokodýly více příbuzní než američtí krokodýlové žijící na kontinentu. Zatímco rozdílnost zkoumané genetické sekvence mezi C.rhombifer a C.acutus z Kuby byla pouze 1%, lišila se stejná sekvence mezi C.rhombifer a C. acutus z amerického kontinentu o 8%. Výsledky ukazují, že hybridizace obou druhů je historický i aktuální problém. Autoři ji považují, vedle nezákonného lovu a změn přirozených biotopů, za největší nebezpečí pro kubánské krokodýly. Z výsledků je též patrné, že kubánští a američtí krokodýli na Kubě reprezentují dva vývojové směry, které musí být brány v úvahu při případných budoucích ochranářských aktivitách. Autoři doporučují provedení dalších morfologických a genetických analýz kubánských krokodýlů k určení zřetelnějších hranic hybridní oblasti mezi C.acutus a C.rhombifer.
Otázkou je, zda v čase „za minutu dvanáct“ bude mít krokodýl kubánský štěstí a podaří se mu zvrátit delší nepřízeň osudu. Mimo nezbytné boží pomoci by k tomu měl přispět i vzrůstající zájem ochranářů, kteří pro záchranu kriticky ohroženého druhu s nejmenším areálem rozšíření, začali podnikat příslušné kroky.
Text a foto: Pavel Moucha