Lov krokodýla na Borneu

Díky Lence Václavové, která zapátrala v archivu, můžeme čtenáře seznámit s unikátním textem, který uveřejnil jeden z již dávno zaniklých českých časopisů o myslivosti v roce 1920. Nabízí se otázka, zda autor popisované oblasti Asie navštívil osobně.

Pravděpodobnější je ale varianta, že čerpal ze zahraniční literatury, možná i vyprávění tehdejších cestovatelů.
Úsměvná je z dnešního pohledu archaická čeština používaná začátkem dvacátého století, nicméně popisované situace jsou až na pár drobností víceméně přesné. Je dobré si uvědomit, že v době vzniku článku neexistovala turistika, jak ji známe z posledních desetiletí, v tehdejším Československu nebyla s vyjímkou pozvolna se rozvíjejících zookoutků žádná zoologická zahrada a jen málokdo měl v té době možnost udělat si o krokodýlech přesnou představu, o způsobu jejich života ani nemluvě.Fotografie byla tou dobou v plenkách, první černobílé televizní vysílání muselo počkat na své zahájení ještě několik desetiletí, internet je vymožeností až ze samého závěru dvacátého století. V kontextu doby se tedy jednalo o vcelku hodnotný článek, byť současnému čtenáři, zhýčkanému záplavou textových a obrazových informací, nejspíš vyčaruje více či méně shovívavý úsměv na tváři.

M.U.Dr. Kamil Krása

Lov krokodila na Borneu

V hubení dravé zvěře nepředčí evropského lovce domorodec nikdy. Všeobecně je příliš líný, než aby se podjal nemalé námaze obtížných loveckých výprav v pralese, houštinách a džunglích za tropického vedra a útoku moskytů. Při nedostatku záliby v lovu a vzhledem k bohatému stavu zvěře užitkové je zájem domorodcův pro dravou zvěř velmi malý. Jenom nenávist a zlost, když příliš drzý tygr nebo krokodil napadají lidi a dobytek, mohou ho vyrušiti z jeho lhostejnosti. Ale ani to ne všude. Jsou krajiny v přední Indii, kde je krokodil posvátným, kde ho zbožní fakíři chovají, kde tento obrovský ještěr v rybnících držán je jako předmět uctívání, a kde je nejyvšší touhou člověka, aby byl po smrti proměněn ne snad v anděla, nýbrž v krokodila. V takových krajinách se tento žravý vodní dravec nikdy nepronásleduje, třeba by byl usmrtil člena rodiny, manžela, ženu nebo dítě, poněvadž podle přesvědčení Indů byly to duše v krokodilovi žijících rodičů a příbuzných, kteří tuto oběť plným právem přijali.

Jinak smýšlí se však na velkých ostrovech sundských. Zde nechává Malajec krokodila sice s pokojem a strojí mu úklady jen tehdy, byl-li některý milý příbuzný nebo přítel krokodilem vyrván. Ale potom nelení dříve, dokud dotyčného dravce neskolí. Poněvadž nosí domorodci obyčejně kovové šperky, není mnohdy nesnadno, zjistiti podle obsahu žaludku onoho ještěra, který se vraždy dopustil. Při tom se přihází, že bývá usmrceno deset i více krokodilů, než je konečně pomstě učiněno zadost.

Na východě Bornea, kde je usedlý kmen Dyaků (lovců lebek), najdeme lovce krokodilů z povolání, kteří však nejčastěji náležejí jiným kmenům. Jak je Dyak smělým a udatným na svých válečných taženích, jedná-li se o ukořistění nepřátelských hlav, tak bázlivým a pověrčivým je, jde-li o lapení krokodila a ponechává proto přednost raději lovci z povolání. Bojí se, že by se mu mstili krokodilové zůstavší na živu. Z té příčiny je mnohdy dosti těžko sbubnovati potřebný počet účastníků na lovu.

Krokodil žijící na velkých řekách ostrovů Sundských je krokodil cejlonský(*), nejnebezpečnější druh těchto plazů. Průměrná jeho délka obnáší dva až čtyři metry. Exempláře dlouhé pět metrů jsou již vzácností. Nejdelší dosud ulovený krokodil, deset metrů dlouhý, nachází se v britském museu v Londýně.

Nejobyčejnější způsob lapání krokodilů je následující: Přihrotí se na obou koncích tvrdý kus dřeva asi 20cm dlouhý a asi jako palec silný a v jeho středu přiváže se do vrubu tři až čtyři metry dlouhý provaz ze silného lýka nebo spletený z kůry stromové. K tomuto provazu přiváže se 15 až 20 metrů dlouhý kus rotanu (liana známé rákosky) nebo pevné pletivo, jehož konec se zakope do země nebo uváže na strom. Na špičaté dřevo přiváže se teď zdechlina opice, psa nebo většího hada; druhý volný konec dřeva přiváže se nití lehce na přečnívající koneček lýkového provazu. Čím odpornější je hnilobný zápach zdechliny, tím větší je vyhlídka že se do ní krokodýl zakousne.(**) Návnada zavěsí se na převislou větev tak, aby visela půl až metr nad hladinou vody. Podobně zhotovené udice pověsí se v jistých vzdálenostech po délce břehu řeky. Když se noční temnota snese na řeku, vychází krokodil na lup. Rychlými pohyby projíždí dlouhý, úzký hřbet hladinu lesknoucí se jako tekuté stříbro. Neforemná hlava vyčnívá jen málo z vody. Potměšilá, malá očka pokukují bystře na zem a nozdry vtahují vůni pralesa. Teď zvětřil návnadu. Krátké jistění. Všecko je klidné. Jenom z pralesa zaznívají mnohohlasné zvuky malých i velkých nočních zvířat. Pronikavý hnilobný zápach vábí. Ještěr přichází blíže k břehu. Krátké vztyčení, chňapnutí, upevnění na větvi se přetrhne a návnada zmizí v žaludku dravce. Potápí se a plove dál a chce se teď krokodil ohlédnouti po nové kořisti, ale tu klade odpor dlouhý zakotvený provaz a drží zvíře pevně. Zuřivě jím trhá, aby se osvobodil, ale tu se přetrhne niť a špičaté dřevo postaví se napříč, kolmo na lýkový provaz tak, že se hroty zabodnou do stěn žaludku. Nestvůra je bez záchrany lapená a musí se oddati svému osudu, neboť každé škubnutí působí ji strašné bolesti. Někdy se přihodí, že se niť nepřetrhne a dřeva se tedy nevzpříčí. Pak se může krokodilovi poštěstiti, že návnadu vyvrhne, aby se dostal opět na svobodu; případ takový není však častý. Ráno prohlížejí lovci nebo jimi vyslaní lidé udice. Schází-li návnada, je to znamením že se krokodil lapl. Opatrně táhne lovec za provaz. Několik úderů ocasem značí přítomnost lapeného dravce. Jedná-li se o malý exemplář, vytáhne se bez dlouhých okolků do člunu a zde se uváže. S větším chlapíkem je třeba větší opatrnosti. Zvolna přitahuje se provaz na zem. Jestliže byly údery ocasem mocné, stávají se slabšími, čím blíže přichází ještěr k břehu. Každý odpor je marný a působí bolesti v útrobách. Sotvaže hnusné tělo je na suchu, tančí a skáče kolem něho. Dyakové pronášejí k netvorovi hlasité nadávky, lichocení a pozdravy a vyslovují mu pochvalu,že se dobře zachoval. Těmi řečmi chtějí krokodila přemluviti aby nekladl odporu.
Zovou ho „rajahem mezi zvířaty“, který přišel na souš kvůli přátelské návštěvě a od něhož proto lze očekávati slušného chování. Zatím sváže lovec rychlými hmaty obě čelisti krokodýla, přičemž mluví o pěkných náramcích a náhrdelnících, kterými hodlá rajaha ozdobiti. Také vzácné prsteny prý přinesl, aby ozdobil krásné ruce knížete zvířat a při tom spoutá krokodilovi zadní nohy nad hřbetem. Úkol tento není bez nebezpečí, pováží-li se, že jediná rána svalnatým ocasem může přivoditi neblahé následky. Touto manipulací se však nebezpečí odstraní a zvíře učiní se neškodným, protože tělo leží bez podpory na zemi. S oběma předními nohami učiní se totéž, potom se zvířeti vsune pod tělo silný kůl nebo větev a kořist se dopraví na nejbližší vládní loď, kde se požádá o peněžitou odměnu.

Cesta od loviště na loď poskytuje nového důkazu o naivnosti domorodců.Obklopují totiž bezbranné teď zvíře a zahrnují je uštěpačnými slovy. Vysmívají se mu pro jeho zpozdilé jednání, že vlezlo lovci do pasti. To je levná zábava.

Na vládní lodi nebo na vládní stanici(***) se krokodil vyvrhne a obsah žaludku se prohlédne. Jest velká radost, jestliže z nalezených kovových zbytků dojde se k jistotě že byl lapen hledaný lupič. Není-li tomu tak, pokračuje se v lovu tak dlouho, až je pomstychtivost pořadatele lovu ukojena. Výsledek oslaví se pak slavností zvanou „Mekan basar“.

Poznámky:

(*) Krokodýl cejlonský je starší český název krokodýla mořskéhoCrocodylus porosus. Na Borneu žijí (dnes bohužel již jen v minimálních počtech) ještě další dva druhy. Krokodýl úzkohlavýTomistoma schlegelii a krokodýl siamský Crocodylus siamensis.

(**) Nové poznatky ukazují, že krokodýli dávají přednost čerstvé potravě. Pokud mají hlad a je nedostatek čerstvé potravy, jsou samozřejmě ochotni a schopni pozřít i potravu v částečném rozkladu. Tvrzení, že čím více je kořist zapáchající a rozložená, tím větší zalíbení v ní krokodýlové nalézají, je pouze jedním z mnoha mýtů, kterými jsou krokodýli dodnes opředeni.

(***) Severní a severovýchodní Borneo (asi 1/3 ostrova) bylo v roce 1920 britskou kolonií, součástí takzvaného Britského Malajska. Zbývající část Bornea s dalšími ostrovy Velkých Sund (Jáva, Sumatra a další ostrovy) byly nizozemskou kolonií. Vyššími místními úředníky byli vždy evropané.

Připravil Libor Kopečný