Atomoví krokodýli

Je-li nám položena otázka, zda může realizace stavby mimořádně velkého rozsahu přinést něco pozitivního přírodě a dokonce ohroženým živočišným druhům, instinktivně a bez váhání odvětíme že nikoliv. A přece tomu tak občas bývá.

Nejjižněji položený stát Spojených států amerických – Florida se v posledních desetiletích potýká s neustávajícím přílivem nových obyvatel, velmi často amerických důchodců, kteří se rozhodli strávit podzim života na sluníčku a v teple amerických subtropů. Nárůst lidské populace sebou ovšem nese stále vyšší požadavky na zajištění energie. V šedesátých letech dvacátého století byla zahájena výstavba atomové elektrárny Turkey Point Nuclear Power Plant na atlanticko-karibském pobřeží jižně od Miami. V roce 1972 zahájil provoz první blok jaderné elektrárny, o rok později byl spuštěn druhý blok. Jejich celkový výkon činí 1 400MW, což je pro srovnání o 30% méně než v jihočeské elektrárně Temelín. Jaderné reaktory přirozeně potřebují výkonné chlazení. Zde zvolila firma Westinghouse chlazení vodní a pro Turkey Point vyprojektovali inženýři na evropské poměry zcela nezvyklé technické řešení. U pobřeží vytyčili obří, od severu k jihu se táhnoucí nepravidelný obří obdélník. Jeho horní levý roh je mírně skosený, elektrárna samotná je situovaná v pravém horním rohu tohoto rozsáhlého areálu. Jím se vertikálně táhne soustava uměle vyhloubených kanálů 60 metrů širokých a asi metr hlubokých. Areál měří na délku 8km, na šířku přes 2,5 km. Pruhy pevniny mezi kanály jsou široké asi dvacet metrů. Silná čerpadla nasávají u elektrárny mořskou vodu z oceánu, ta ochladí reaktory a následně proudí do soustavy výše popsaných chladících kanálů, kde se její teplota sníží a je následně vypuštěna zpět do moře. Zde je třeba upozornit na důležitý fakt, že chladící systém je od reaktoru zcela oddělen a chladící voda není v žádném případě zasažena radioaktivitou. Salinita je zde mimořádně vysoká, množství soli kolísá od 35 do 55 g soli na litr vody. Těchto dvacet čtverečních kilometrů uměle vytvořeného areálu se v následujících letech stalo zcela unikátním biotopem. Zadáme-li do Google/Mapy slůvka Turkey Point Florida, celý areál máme na satelitních snímcích v mžiku jako na dlani.

 

 

 

Krokodýl americký Crocodylus acutus  je jedním z největších krokodýlích druhů a na americkém kontinentu bezkonkurenčně největším. Samci standardně dosahují délky 4,5–5,5 metrů, samice o něco méně, mimořádně velcí a staří jedinci mohou dorůst do délky přes 7 metrů při váze 1 500kg. Může se dožít věku až sto let. Obývá rozsáhlé oblasti Karibiku, zejména ostrovů jako Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko, severní část jižní Ameriky, karibské i pacifické pobřeží většiny středoamerických zemí a jižní část Floridy, která je nejsevernějším místem původního rozšíření. Na většině tohoto impozantního areálu je ovšem vyhuben, jeho výskyt je už jen ostrůvkovitý. Má rád pobřežní vody, ústí řek, díky speciálním žlázám, umístěných u kořene jazyka a vylučujících z organismu přebytečnou sůl, je skvěle přizpůsoben trvalému životu v brakické i ve slané mořské vodě.

 

 

Na Floridě nicméně nebyl ani historicky příliš hojný. Na počátku dvacátého století sice obýval pobřežní oblasti jižní a střední Floridy (dnes jen její jižní cíp) a jeho počty byly odhadovány maximálně na několik tisíc jedinců. Aligátorů severoamerických Alligator mississippiensis žilo v té době na Floridě několik milionů. Populace obou druhů byly zejména po roce 1900 systematicky decimovány intenzivním lovem doprovázeným urbanizací, ztrátou původního životního prostředí a okolo roku 1970 byl počet amerických krokodýlů odhadován na pouhých 100 až 400 kusů. Teprve v roce 1973 začal být v USA chráněn federálními zákony.

 

 

Vraťme se ale do systému chladících kanálů elektrárny. Výskyt krokodýlů v něm byl poprvé zaznamenán roku 1976. První hnízdo v roce 1978. Od roku 1982 se krokodýly z Turkey Point začali systematicky zabývat biologové a tyto aktivity pokračují i v současnosti. Jak přesně probíhají? V dubnu a květnu projíždějí výzkumníci na loďkách po nocích všech 38 kanálů, měřících celkem 270km, svítí na hladinu a dle odlesků očí zaznamenávají místa výskytu jednotlivých zvířat.
V červnu, červenci a srpnu pak na základě těchto poznatků dnem i nocí vytipovaná místa navštěvují, nová hnízda lokalizují a chytají čerstvě vylíhlá mláďata. Je jim změřena délka čelistí, délka hlavy, šířka hlavy a celková délka. Šupiny v ocasních partiích jsou zastřiženy do určitého tvaru, aby bylo možno i později určit jejich původ a nakonec jsou mláďata označena mikročipem. Poté je vrátí na místo, kde se vylíhla. V pevninských pásech mezi jednotlivými kanály, které jsou jinak porostlé vegetací, se občas nacházejí malá jezírka se sladkou vodou. V jejich blízkosti obvykle samice staví hnízdo a mláďatům po vylíhnutí slouží jako úkryt. V noci se vydávají do kanálů za potravou.

 

 

Zpočátku bylo krokodýlů v systému chladících kanálů jen poskrovnu. V roce 1985 pouze 19 polovzrostlých a dospělých jedinců, o deset let později už 24–30. V roce 2005 byl celkový počet odhadován na 400 jedinců. Z toho dospělí představují asi 65 kusů, 48 z nich jsou samice a polovina samic snáší pravidelně každý rok. Místní populace stabilně roste. V letech 1978 – 1989 se vylíhla mláďata z celkem 24 hnízd. Mezi roky 1990 a 1999 to již bylo 121 úspěšných snůšek, rekordní je zatím perioda 2000 až 2005, kdy bylo zaznamenáno 110 úspěšných snůšek. Celkově bylo mezi roky 1978 až 2005 zaevidováno 3 736 vylíhlých mláďat. To jsou ovšem pouze ta evidovaná. Odhaduje se, že dalších cca 1 500 krokodýlků se stačilo z blízkosti hnízd po vylíhnutí přesunout pryč ještě dříve, než je výzkumníci stihli odchytit. Vejce v hnízdech zde predátoři nijak zvlášť neohrožují, největší hrozbou jsou zavlečení ohniví mravenci. Mortalita mezi mláďaty je přirozeně značná, plné dospělosti se dožije jen malá část. Ohrožují je draví ptáci, velké ryby, často padnou za oběť i větším jedincům vlastního druhu. „Atomoví krokodýli“ přirozeně netráví život pouze v rámci systému chladících kanálů. Jedinci jež přišli na svět v Turkey Point byli v rámci kontrolních odchytů zaregistrováni až 25km od elektrárny. Stejně tak zde byli viděni nebo odchyceni krokodýli, jejichž původním domovem byl národní park Everglades nebo Key Largo. Museli tedy překonat vzdálenost desítek kilometrů. Jakkoli se nám může zdát, že stavba atomové elektrárny má na přírodu výhradně devastující vliv, příklad z Turkey Point dokazuje, že tomu tak nemusí být vždy. Celý areál je veřejnosti nepřístupný, důkladně střežený ozbrojenými hlídkami, krokodýli tu mají naprostý klid, perfektní hnízdiště či zimoviště zde našlo více než 60 druhů ptáků.
Počty krokodýla amerického na Floridě byly ještě v prosinci 2009 odhadovány zhruba na 1 600 jedinců. V lednu 2010 ale sevřelo celý floridský poloostrov do svého objetí extrémně studené počasí, místy mrzlo a 400 krokodýlů z národního parku Everglades atypický teplotní výkyv nepřežilo. Populace z Turkey Point zůstala díky stabilnímu klimatu a o něco vyšší teplotě vody v kanálech nedotčena.

 

 

Je neuvěřitelné, že na relativně malém území, navíc uměle vytvořeném za zcela jiným účelem, našla svůj domov v současnosti celá třetina floridské populace těchto zajímavých a vzácných krokodýlů, jež má navíc potenciál k dalšímu růstu. Otevřenou otázkou zůstává středně a dlouhodobý výhled. Jaderné elektrárny nemají neomezenou životnost, obvykle jsou projektovány na 35 až 40 let provozu. Moderní technologie, ruku v ruce s nastupující celosvětovou renesancí jaderné energetiky původně plánovanou životnost nepochybně o další desítky let prodlouží. Jaká budoucnost ale čeká prosperující „atomové krokodýly“ za čtyřicet až padesát let nedokáže v roce 2010 odhadnout asi nikdo. Nejnovější zprávy nicméně hovoří o záměru provozovatele, jímž je společnost Florida Power and Light, začít s přístavbou dalších dvou jaderných bloků, srovnatelných svým výkonem s elektrárnou Temelín. V takovém případě mají místní krokodýli svou budoucnost pro celé 21. století zajištěnou.

 

Text a foto: Libor Kopečný
Článek byl otištěn v časopisu Lidé a země 11/2010