Florida – země aligátorů, krokodýlů… a kajmanů

Florida je nejjižněji situovaným státem USA a díky příjemnému subtropickému klimatu se těší přezdívce Sunshine State – Sluneční stát. Jih poloostrova Florida je jediným místem na světě, kde můžeme třeba i na jedné lokalitě potkat aligátory spolu s krokodýly. Ještě koncem 19. století byla tato nízko položená, bažinatá krajina pravým rájem obou druhů.

Florida je nejjižněji situovaným státem USA a díky příjemnému subtropickému klimatu se těší přezdívce Sunshine State – Sluneční stát. Jih poloostrova Florida je jediným místem na světě, kde můžeme třeba i na jedné lokalitě potkat aligátory spolu s krokodýly. Ještě koncem 19. století byla tato nízko položená, bažinatá krajina pravým rájem obou druhů. Aligátorů severoamerických zde žily milony, krokodýl americký byl početně zastoupen podstatně méně, maximálně několika tisíci jedinci, obývajícími pobřežní oblasti. Oba druhy se od sebe podstatně liší a to nejen vzhledem. Aligátor severoamerickýAlligator mississippiensis je převážně sladkovodním druhem, obývajícím kromě Floridy i další americké státy, jako, Alabama, Mississippi, Louisiana, Jižní Karolina, Georgia, Texas, Oklahoma a Arkansas. Hlavní areál rozšíření krokodýla amerického Crocodylus acutus je situován podstatně jižněji. Historicky pro něj byla jižní a střední Florida nejsevernějším a nechladnějším místem výskytu. Hojný byl v karibské oblasti, na obou pobřežích středoamerických států a v severních oblastech jihoamerického kontinentu. Dlouhodobý život ve slané‚ nebo brakické vodě v ústí řek mu nečiní pražádné problémy. I když je aligátor velkým druhem, krokodýl americký je větší. Může dosáhnout délky přes sedm metrů, zatímco aligátor jen asi pět a půl. To jsou ovšem extrémní hodnoty, platné pro velmi staré jedince z oblastí bohatých na potravní zdroje. Pětimetrové exempláře krokodýla a čtyřmetroví aligátoři bývají v současnosti považováni za mimořádně vzrostlé. Krokodýli jsou z evolučního hlediska oproti aligátorům v jisté výhodě. Síla stisku jejich čelistí je více než dvojnásobná a i z vody dokáží v případě potřeby za kořistí vyskočit podstatně výše. Jsou lépe přizpůsobeni lovu velkých savců, zatímco aligátoři se primárně zaměřují spíše na ryby, obojživelníky, želvy apod. Na druhou stranu jsou aligátoři překvapivě otužilí. Když jsem národní park Everglades v lednu 2010 navštívil, byla Florida zasažena neobvykle nepříznivým počasím. Zatažená obloha a ranní teploty –1°C, doprovázené silným ledovým větrem, přinutily aligátory setrvat ve vodě, která neměla více než 13°C. Přesto nebyli zcela paralizovaní, jak by se dalo předpokládat, občas bylo možné spatřit jednotlivá zvířata proplouvající vodními kanály. Choulostivější krokodýli dopadli hůř. 30% krokodýlí populace v Everglades, tedy asi 400 zvířat, tyto mimořadně nepříznivé teplotní podmínky nepřežilo.

 

Detail hlavy asi metrového krokodýla amerického. Základním rozpoznávacím znakem mezi aligátory a krokodýly je čtvrtý zub na spodní čelisti. Zatímco u aligátorů při zavřených čelistech zapadne do jamky v horní čelisti, u krokodýlů je zub obnažený.

 

Pozorný čtenář, který o krokodýlech něco ví, se možná po přečtení úvodního titulku zarazí. Kajmani? Na Floridě? Ti přece žijí jen ve střední a jižní Americe! A má pravdu. Přesto ale v NP Everglades několik menších ostrůvkovitých populací kajmanů brýlových Caiman crocodilus žije. Do USA se totiž dovážejí ze středoamerických farem jako domácí mazlíci jejich mláďata. V obchodech se zvířaty stojí maximálně pár set dolarů. Stává se, že přerostou bytové možnosti majitele a ten je následně ilegálně vypustí do přírody, případně sami uprchnou ze špatně zabezpečeného výběhu na zahradě. Kajmani brýloví jsou velmi přizpůsobiví a subtropické klima Floridy se příliš neliší od jejich domoviny. Introdukce jakýchkoliv nepůvodních druhů je samozřejmě nežádoucí, nicméně v tomto případě k negativním důsledkům zřejmě nedochází. Jídelníček a způsob života kajmanů je totiž takřka stejný jako aligátoří. Přirozený běh přírody tedy kajmani nijak nenarušují a navíc jsou pod stálým tlakem podstatně větších aligátorů, kterým nečiní žádný problém zpestřit si čas od času dietu menším kajmanem.

 

Krokodýl americký je skutečně impozantní plaz. Je největším a nejtěžším pevninským predátorem amerického kontinentu. Z třiadvaceti, v současnosti vědou uznávaných krokodýlích druhů, patří mezi největší.

 

Zlé časy a bod zlomu

Období klidu skončilo zejména aligátorům koncem 19. století, kdy nastala poptávka po jejich kůžích. Odstřelit vzrostlého aligátora v přírodě bylo přirozeně levnější, než v rámci faremního chovu roky čekat až dospěje a lovci této možnosti využili vskutku důsledně. Jen v letech 1881 až 1891 bylo na Floridě uloveno 2,5 milonu aligátorů. Masový lov pokračoval desítky let. V roce 1956 byl počet volně žijících aligátorů v celých Spojených státech amerických odhadován na pouhých 26 000 kusů. Další ranou bylo vysušování rozsáhlých území ve prospěch mohutně se rozvíjejícího zemědělství, plus rozsáhlá urbanizace, spojená s mimořádně vysokým zájmem američanů žít v teplém a slunečném klimatu. Tento jev ostatně pokračuje do dnešních dnů a počet obyvatel Floridy dosáhl v roce 2010 18 milionů. Kombinace všech uvedených faktorů měla na aligátoří populace devastující vliv a koncem šedesátých let byly již jeho počty jen zlomkem původních stavů. Krokodýli nedopadli o mnoho lépe a kolem roku 1970 se odhady počtu dospělých, volně žijících zvířat, pohybovaly jen něco přes sto kusů. Vztah američanů k přírodě a zvířatům je ale na rozdíl od např. asijských národů naštěstí vcelku pozitivní a nastolená ochranářská opatření se začala pozvolna projevovat. Oba druhy jsou již několik desetiletí chráněny a aligátorů dnes žije jen na Floridě více než milion. Její obyvatelé se musejí začít vyrovnávat s jistým problémem a tím je skutečnost, že soustavně roste počet floriďanů i aligátorů. Jen ten jejich Sluneční stát není nafukovací. Stále častěji tedy dochází ke kvazižertovným situacím, kdy na zahrádce v altánku podřimuje aligátor a blokuje tak záměr majitele něco dobrého si ugrilovat k obědu. Důchodce, lačnící po osvěžující koupeli v bazénu u svého domu, zjistí že bude muset koupel odložit. Golfistovi nevyjde úder dle představ, odpálí míček do jezírka na hřišti a tam ho hlídá… hádejte kdo?

 

Po chladné noci je třeba se dobře prohřát. Aligátoři i krokodýli patří stejně jako např. želvy nebo hadi k živočichům s proměnlivou tělesnou teplotou, která je závislá na teplotě okolí. Na rozdíl od savců, kteří k stálému udržení vysoké tělesné teploty spotřebují zhruba 80% přijaté potravy, jsou jejich potravní nároky překvapivě nízké. Tento aligátor měří asi dva metry a váží okolo 45 kilogramů. K udržování dobré fyzické kondice vystačí s dvěma až třemi kilogramy potravy měsíčně. Reprodukující samice mají přirozeně potřeby o něco vyšší.

 

Není to zkrátka úplně jednoduché. Ostrov Sanibel v Mexickém zálivu je populárním turistickým letoviskem. Místní mají k aligátorům vztah kladný, rádi se návštěvníkům pochlubí “svým gatorem”, žijícím ve vodním kanále jen pár metrů od jejich verandy, když se již předtím smířili se skutečností, že chovat zde psa nebo kočku je poněkud problematické. Před časem byla ovšem idylka poněkud narušena. Jedenaosmdesátiletý důchodce pan Robert Steel si vyšel na svou pravidelnou ranní procházku po pěšině poblíž vodních kanálů. Když se dlouho nevracel, vydali se ho příbuzní hledat. Našli jej bez známky života … a bez nohy. Ve médiích se zpráva o nešťastné události téměř neobjevila. Během letní okurkové sezóny by se nepochybně stala vděčným tématem, kdyby si ovšem pan Robert Steel nevyšel na svou poslední procházku 11. září 2001. V ten den měli novináři, Amerika a celý svět zcela jiné starosti.

 

Jedno z mnoha jezírek v jižní části národního parku Everglades. Domov aligátorů, krokodýlů, kajmanů, želv a řady druhů ptáků.

 

V dubnu 2004 došlo k podobné události. Čtyřiasedmdesá­tiletá Jane Keefer byla na břehu napadena třímetrovým aligátorem a stažena do vody. Naštěstí ji po chvilce pustil, a manžel, který byl na blízku, ji z vody vytáhl. O pár dní později došlo k dalšímu útoku. Zahradnici Janie Melsek, pracující u břehu, chytil za nohu aligátor, v relativně mělké vodě pevně držel a ani přivolaní policisté ji nedokázali vytáhnout na břeh. Aligátor po chvíli stisk uvolnil a při pokusu útok zopakovat byl zastřelen. Janie Melsek byla neprodleně převezena do nemocnice. Zranění se jevila jako vážná, leč nikoliv fatální. Její zdravotní stav se v následujících dnech zlepšoval, ale po dvou týdnech nastalo zhoršení a došlo k úmrtí. Příčinou byly agresivní bakterie, které se dostaly do otevřených ran ještě ve vodě. Místní obyvatelé s překvapením zjistili, že útočníkem byl čtyřmetrový jedinec o váze 230kg. Skutečnost, že takoví obři žijí v těsné blízkosti rezidenčních čtvrtí, vyvolala zděšení a místní radnice přijala opatření k eliminaci problémových a vzrostlejších aligátorů.

 

Aligátoři se od krokodýlů opravdu liší již na první pohled. Široká hlava je jejich typickým znakem.V minulosti byli nazýváni aligátory štikohlavými.

 

Krokodýlí populace se od roku 1973, kdy začali být chráněni zákonem, také vzpamatovala. Polovzrostlých a dospělých jedinců zde žije více než 1200. Jsou soustředěni výhradně v jižní části Floridy, zejména v národním parku Everglades a jeho blízkém okolí. V roce 2008 byl v rámci studijního odchytu odchycen a změřen doposud největší zdokumentovaný jedinec. Měřil 4,1m. Mikročip, kterým byl v minulosti označen, ukázal, že už v roce 1986 byl odchycen jako 30 centimetro­vé mládě.

 

Aligátoři a lidé se dostávají do úzkého kontaktu stále častěji.

 

Rozmnožování

Letní a zimní teploty se na Floridě výrazně liší a je tedy zřejmě že vejce musí být kladena tak, aby inkubace proběhla v nejteplejším období roku. K páření dochází u krokodýlů i aligátorů v jarních měsících. Aligátoří samci, ve snaze přilákat ovulující samice, plavou u hladiny a vibracemi hřbetního svalstva dokáží vytvořit vždy na pár vteřin pozoruhodný jev, jakýsi plošný vodotrysk, vystřelující zhusta kapky vody až několik desítek centimetrů nad hladinu v těsném okolí hřbetních partií. Aligátoři jsou asi nejlépe prozkoumanými zástupci řádu Crocodylia. Je to pochopitelné. Jsou chováni na četných farmách a vědci z výzkumných institucí v jižních státech USA je mají ve značných počtech pěkně „při ruce“. Výzkumy z poslední doby prokázaly, že 70% samic se každou sezónu páří se stejnými samci. Začátkem léta kladou samice obou druhů vejce do hnízd, která si staví z listí, větviček a půdního humusu. V průměru mají až tři metry výšku od 35 do 50cm. Počet nakladených vajec do značné míry závisí na velikosti a věku samice, nicméně obvykle se pohybuje v rozmezí 30–50. Po celou dobu inkubace, trvající zpravidla 65 – 90 dní, je samice nablízku a snaží se hnízdo chránit před predátory. Teplota v hnízdě se pohybuje od 30°C do 34°C. Z vajec v chladnější části se líhnou samice, v teplejší části hnízda se vyvíjejí budoucí samečci. Těsně před líhnutím o sobě dávají mláďata kvákáním vědět. Matka obvykle přispěchá, vrchní část hnízda odhrabe a nezřídka čelistmi opatrně naruší vápenitou skořápku, aby mláďatům pomohla na svět. Tím ale rodičovská péče zdaleka nekončí. Často se stává, že samice mláďata jemně uchopí čelistmi, několik si jich postupně naskládá do tlamy a odnáší je do vody. Tak postupně přenese všechny své potomky, v následujících týdnech a měsících se pohybuje v jejich těsné blízkosti, chrání je před dravci a samozřejmě i příslušníky vlastního druhu, u kterých se kanibalismus vyskytuje celkem běžně. O případném rozmožování „zavlečených“ kajmanů brýlových zatím není nic konkrétního známo, nelze jej ale vyloučit a v principu probíhá shodně.

 

Aligátoři jsou překvapivě monogamní. Většina samic se dlouhodobě páří jen s jedním samcem. Pohlavně dospívají zhruba v deseti letech, mohou se dožít až 85 let.

 

Fascinující rodičovská péče je důkazem, že aligátoři a krokodýli zdaleka nejsou jen bezohlednými dravci, ale jak ukazují nejnovější vědecké poznatky i vnímavými a poměrně inteligentními pla­zy.

 

Hlavním zdrojem potravy aligátorů v Everglades jsou ryby. Ty nejsou zdaleka tak výživné jako savci, proto zde jen zřídka potkáme samce delší než 3 metry, samice bývají v průměru o čtvrtinu menší. V severnějších částech výskytu tvoří jídelníček aligátorů z velké části savci. Například divoká prasata a jeleni.

 

Floridu lze vnímat různou optikou. Na první pohled může být viděna jako nezajímavý placatý poloostrov o velikosti bývalého Československa. Při zkoumavějším pohledu ale zjistíme, že se stala relativně bezpečným domovem stovek a tisíců živočišných druhů, z nichž mnohé zažily v posledních desetiletích doslova zmrtvýchvstání. Aligátoři a krokodýli mezi ně bez nejmenších pochyb patří. Kéž by se jejich blízkým příbuzným i v dalších zemích čtyř kontinentů, jež obývají, dostalo stejného stupně ochrany jako ve Slunečním státu amerických důchodců.

 

Vlastníte-li dům s jezírkem na ostrově Sanibel, jsou návštěvy místních aligátorů na denním pořádku.

 

Kajmani brýloví nemají na Floridě co pohledávat, přesto se zde několik malých populací udržuje. Dalším místem, kam byli člověkem zavlečeni, je kubánský ostrov Isla de la Juventud. Zde konkurují původním populacím krokodýla kubánského.

 

Text a foto: Libor Kopečný
Článek byl uveřejněn v časopise Příroda 9/2010