Potrava krokodýlů siamských

Koho by nezajímalo čím se živí krokodýli v přírodě. Podle biotopu, kde konkrétní populace žije, ale např. i podle tvaru čelistí se dál usuzovat, co je hlavní potravou toho nebo onoho druhu. Vždy to jsou ale jen odhady a skutečnost může být zcela jiná.

Např. se dlouhá léta tvrdilo,že hlavní složkou potravy tomistom úzkohlavých (Tomistoma schlegelii) jsou ryby. Logicky, žijí ve vodách bohatých na ryby a mají úzké čelisti, které se zdají být šikovným nástrojem na chytání ryb. Podrobnější studium života tomistom však ukázalo, že tomistomy v daleko větší míře, než se čekalo, konzumují vodní ptáky a opice.

Pro zjištění skladby přirozené potravy lze použít dvě metody, když pomineme pitvu mrtvých zvířat. Jedna možnost je odchytit krokodýla v přírodě a provést mu výplach žaludku. Z dosud nestrávených zbytků se dá celkem přesně určit jakou potravu krokodýl pozřel. Druhá metoda je založena na rozboru trusu krokodýlů. V něm se hledají nestrávené zbytky (kosti, šupiny, chlupy, peří apod.) a podle nich se určuje potrava. Každá metoda má své plus a minus. První metodou se dá sice nalézt i potrava, která je později zcela strávena (obojživelníci, měkkýši bez schránek,členovci bez chitinózních a keratinózních částí těl), ale odchyt krokodýlů a provádění výplachu je náročná akce. Druhá metoda je technicky daleko méně náročná, spočívá jen ve sběru trusu na příslušné lokalitě, ale zase nezachytí živočichy, které jsou stráveny beze zbytku a určení druhu potravy z některých zbytků bývá problematické.

V odborném tisku se čas od času objeví práce, která na základě využití jedné z uvedených metod nechá nahlédnou do krokodýlího jídelníčku určitého druhu. V prvním letošní čísle časopisu Herpetological Review publikoval M.R.Bezuijen výsledky rozborů sedmi vzorkůtrusu krokodýlů siamských(Crocodylus siamensis), které byly sesbírány kolem tří jezer ležících v provincii Savannakhet v Laosu. Z velikosti vzorků (průměr od 30 do 45 mm) lze usuzovat, že se jednalo o trus dospělců nebo alespoň subadultů. Jeden ze vzorků obsahoval pouze rostlinné zbytky. Rostlinné zbytky byly přítomny i v dalších pěti vzorcích. Autor se domnívá, že rostlinný materiál se krokodýlům dostal do trávicí soustavy sekundárně, při požírání živočišné potravy, stejně jako písek, který byl nalezen v jednom ze vzorků. Celkem šest vzorků obsahovalo zbytky savců (hlavně srst), pět vzorků obsahovalo zároveň zbytky ryb (šupiny) a ve čtyřech vzorcích se ještě našlyšupiny z kůže hadů. V jednom ze vzorků byly mimo savčích chlupů nalezeny i zbytky kostí savců – obratle a špičák. Jednalo se pravděpodobně o zbytky nějakého myšovitého hlodavce (Muridae). Podle srsti a se znalostí místní fauny se autor domnívá, že savčí srst ze vzorků patřila místnímu hlodaci připomínajícímu naši krysu – bandikotě indické (Bandicota indica). Rybí šupiny pak byly přiřazeny hadohlavcům(Channa spp.). Šupiny hadů se žádnému konkrétnímu druhu přiřadit nepodařilo. Zajímavé je srovnání s prací, kterou publikoval Daltry a spol. v roce 2003 a kde shrnuje výsledky rozborů291 vzorku trusu krokodýlů siamských posbíraných v centrálních a jižních Kardamomských horách v Kambodži. Zde byly nejvíce zastoupeny zbytky hadů (obsahovalo je 35,7% vzorků), následovaly ryby (31,6%), hmyz (18,6%), savci (11,0%) a poslední byli ptáci (5,2%). Každopádně oba výsledky potvrzují celkem známý fakt, že siamský krokodýl nepatří k druhům, který by lovil velké savce a byl tedy nebezpečný i člověku.

Text: Pavel Moucha
Foto: Petr Bambousek