Trénink nejen krokodýlů v Tiergarten Schönbrunn

Když jsem čtrnáctého prosince vystoupila ze služebního auta před vídeňskou zoologickou zahradou, tak mě napadlo, že nebyl zrovna nejšťastnější nápad vybrat si na týdenní praxi nejchladnější týden v roce. Pokud nebudu mrznout při venkovní pochůzce, tak strávím týden obcházením teplejších pavilonů.

Když jsem čtrnáctého prosince vystoupila ze služebního auta před vídeňskou zoologickou zahradou, tak mě napadlo, že nebyl zrovna nejšťastnější nápad vybrat si na týdenní praxi nejchladnější týden v roce. Pokud nebudu mrznout při venkovní pochůzce, tak strávím týden obcházením teplejších pavilonů. První dojem vážně nic moc. Pesimistická nálada se velmi rychle změnila díky Dr. Evelíně Dunglové, která má v zahradě na starost pandy velké, ale co pro mě bylo nejzajímavější také zajišťuje trénink zvířat. Postupně jsem mohla sledovat výcvik několika druhů velkých savců: nosorožců, žiraf a pand velkých, ale také krokodýlů a dracen.

Trénink zvířat v chovech nabývá, bohužel velmi pomalu, na významu. Mnoho ošetřovatelů v zoologických zahradách se tréninku brání s odůvodněním, že jde o cirkus pro návštěvníky bez většího efektu. Trénink není produkce a mělo by k němu být přistupováno jako k součásti chovu zvířat. Neexistuje zvíře bez veterinárních problémů, stejně tak se v chovu neobejdeme bez transportů, vyšetření, vakcinací a mnoha dalších nezbytných, ale stresujících, manipulací. Každý kdo pozná k čemu je možné zvíře vycvičit, musí souhlasit, že výcvik má své opodstatnění. V krátké době jsem mohla sledovat stejné veterinární vyšetření cvičené a necvičené samice nosorožce. Trénovaná samice byla vyšetřena za deset minut a bez použití narkózy.

Zoologická zahrada ve Vídni chová pár krokodýlů Moreletových Crocodylus moreletii. Obě zvířata jsou cvičena jeden rok. Při návštěvě bylo možné sledovat výcvik ve fázi kdy zvířata měla na zavolání připlavat ke svému bodu. Každé zvíře mělo bod barevně i tvarově odlyšný. Samci byl určen modrý trojuhelník, samici patřilo zelené kolečko. Začátek tréninku byl oznámen zvukem trianglu. Je důležité, aby začátek i konec byl oznamován nějakým zvukem, který ale v průběhu výcviku nebudeme v jiných situacích opakovat. Krokodýlovi byl nejprve ukázán target, delší tyč s barevnou značkou, každé zvíře má vlastní a barva je shodná s barvou na bodu, ke kterému má připlout a dotknout se ho. Po správně provedeném cviku bylo zvíře odměněno kliknutím a potravou. Následovala změna místa nebo prohození značek a cvik byl znovu opakován. Zvířata k bodům připlouvala celkem bez problémů, i když se občas zdálo, že si svoje místa vyměnila. Nebylo zcela zřetelné jestli zvířata své body s jistotou rozlyšují. Značky byly blízko u sebe, tak že pokud krokodýl neplaval z přímého směru snadno došlo k tomu, že mu druhý krokodýl zablokoval cestu. Evelin po tréninku připustila, že s provedením nejsou ještě plně spokojeni a zvažují do budoucna jinou variantu, pravděpodobně založenou na zvuku.

Trénink krokodýlů ve Vídni je už v pokročilejší fázi, obě zvířata zvládla základy a nyní je možné cvičit složitější cviky, pořípadě i experimentovat. Podle ošetřovatelů a cvičitelů není výcvik v pokročilejší fázi tak náročný na čas jako při začátcích, kdy je od chovatelů vyžadována velká disciplína. Ano od chovatelů, ne od zvířat. Zvíře cvičí jenom proto, že samo chce a nesmí být na něj vyvíjen žádný nátlak. Pro cvičitele platí, že základem úspěšného tréninku je pravidelnost, nelze se rozhodnout pro trénink a cvičit v nepravidelných intervalech jen podle momentální nálady.

Jedno rozhodnutí máme přesto usnadněné a to jakou metodu výcviku můžeme zvolit. Kdo cvičil psa ví, že při jejich výcviku je možné použít až pět metod:

– hravou

– pozitivní

– parforsní

– kontrastní

– napodobovací

Při tréninku krokodýlů a jiných plazů je možné použít pouze metodu pozitivní. Představa hravé metody u krokodýlů je více než lákavá, ale s jistotou vyloučena. Pozitivní metoda je založená na pochvale a odměně. Je žádoucí, aby pochvala a odměna měli stále stejnou formu. Proto se doporučuje užívat klikr nebo píšťalku. Funkce je stejná, ale v případě, že cvičíme sami a potřebujeme volné ruce je píšťalka vhodnější. Ať se rozhodneme pro jakoukoliv pomůcku, už nikdy nesmí být užita jinak než jako nástroj, kterým dáváme najevo, že cvik byl proveden správně. Prvním úkolem je docílit, aby od nás zvíře neutíkalo, když se k němu blížíme. Tento cvik je náročný na výdrž. Zvíře zvykáme na svoji osobu až do té doby dokud v naší přítomnosti není naprosto klidné. Pokud zvíře neakceptuje potravu od nás je náš odchod z ubikace také forma odměny, před tím ovšem nezapomeneme kliknout. Není možné v žádném případě pokračovat v dalším výcviku pokud náš svěřenec před námi stále prchá.

Druhým krokem je akceptování potravy od cvičitele. Zůstane-li zvíře klidné klikneme klikrem a dáme odměnu. Cvik je opakován stále, dokud není zřetelné, že zvíře očekává odměnu od svého cvičitele. Poté je možné začít cvičit s targetem a postupně se propracovat ke složitějším cvikům.

Pomocí tréninku je možné zjednodušit i složité chovatelské situace, které někdy v chovu při omezených prostorových podmínkách nastávají. Ve vídeňské zahradě chovají pár dracen krokodýlovitých Dracaena guianensis. Terárium je prostorné, přesto větší a dravější samec napadal při krmení samici. Řešení takovéto situace je vždy problematické. Stres někdy způsobí i k úhyn zvířete. Ideální je zvířata na krmení oddělit. Chovatelé ve Vídni začali draceny trénovat s targetem. Samec i samice při tréninku, který je zároveň krmením, následují každý svůj target a jsou tak nenásilně separováni jeden od druhého. Obě zvířata jsou zvyklá na ošetřovatele a přijímají od nich potravu, šneka, podávanou peánem. Kliknutí je i v tomto případě nezbytné.

Výcvik dracen je na vysoké úrovni, pravděpodobně na nejvyšší jaké lze při výcviku menších plazů dosáhnout. Dracena při sledování targetu bez problému vejde také do přepravní bedny, za to je samozdřejmě odměněna kliknutím a šnekem. Přepravní bedýnka je zavřena a poponesena, poté následuje další odměna. Zvíře je dokonce navedeno do nastavených rukou chovatele, opět po kliknutí a odměně zůstane dracena chvíli v klidu a je možné ji pohledem zkontrolovat. Během dvaceti minut jsou zvířata nakrmena, seznámena s přepravní bednou a prohlédnuta. Jednoduché, ale velmi účinné řešení.

Trénink zvířat není všelék, ale rozhodně jím lze chov zjednodušit a předejít spoustě složitých zdravotních komplikací, které je možné s předstihem odhalit. Můj pohled na enrichment a trénink byl ještě před nedávnem také dost skeptický, ale názor se může měnit. Před cestou do Vídně nám v plzeňské zoologické zahradě zemřela březí samice šimpanze učenlivého Pan troglodytes. Měla chronický absces v horní čelisti od zkaženého zubu. Operace proběhla dobře, ale samice nezvládla probuzení z narkózy. Největší tragédií ovšem bylo, že byla krátce před porodem, což ale prokázala teprve pitva. Teď víme, že jde zvířata zvyknout na sonografické vyšetření, naučit je na povel ukazovat zuby, vstupovat do přepravních beden a vůbec jim umožnit přežít naší péči.

 

Text a foto: Lenka Václavová (Zoo Plzeň)