Poznámka k identifikaci pohlaví mláďat a k sexuálnímu dimorfismu krokodýlů

Se zájmem jsem si přečetl článek ze 2.3.2010 od J.Zelinky, kde pojednával o určování pohlaví juvenilních krokodýlů a o pohlavním dimorfismu.

V mém chovu používáme metodu se spekulem od r. 2003 (obr.č.1) a musím přiznat, že s rozdílným úspěchem. Kámen úrazu není v tom, jaký nástroj použijeme v otevírání kloaky, ale ve znalosti morfologie penisu a klitorisu jednotlivých druhů krokodýlů v ranném věku. Zjistili jsme, že morfologie pohlavních orgánů může být u různých druhů rozdílná a není možné generalizovat zkušenosti např. s Osteolaemus tetraspis a aplikovat je automaticky na další druhy.

Shrnu-li naše zkušenosti, osvědčila se tato metoda u ve článku uváděných O.tetraspis, dále u Caiman crocodilus a Crocodylus niloticus. Překvapením pro nás byla skutečnost, že morfologie klitorisu a penisu není vždy stejná dokonce i na na úrovni rodů krokodýlů. Např. u Caiman latirostris dochází k jasnému odlišení klitorisu od penisu až ve velikosti cca 80 cm, stejně pak i u Crocodylus mindorensis, což jsou velikosti, u nichž již zvládáme běžně palpaci, se kterou máme prakticky stoprocentní jistotu určení pohlaví. Do dosažení uvedených velikostí je u těchto druhů metoda za použití spekula neúčinná.

Nejkomplikovanějším krokodýlem na určování pohlaví v ranném věku se pak projevil gaviál sundský Tomistoma schlegelii. Klitoris u juvenilních samic tohoto druhu je stejně velký jako u samců a do subadultní velikosti okolo 1,2 – 1.3 metru délky také prakticky shodné morfologie. Z tohoto důvodu se musí s jistým určením pohlaví počkat až na velikost minimálně 130cm a více, kdy je již penis morfologicky plně vyvinut (obr.č 2).

 

Pakli-že lze autorův článek považovat za přínosný zejména perfektně doloženými fotografiemi rozdílu pohlavních orgánů u juvenilních Osteolaemus tetraspis a popisem pohlavního dimorfismu u plně adultních jedinců téhož druhu, jeho tvrzení, že pouze u tohoto druhu a u gaviála indického je možno rozeznat dospělého samce od samice dle vnějších znaků, je mystifikací.

Skutečností je, že pouze gaviál indický má jako jediný druh krokodýla sexuální dimorfismus vyjádřen naprosto zjevně vytvořením zvláštního orgánu-gharu (obr.č.3 a 4), typického jen pro samce. Tento orgán začíná samcům narůstat obvykle po jedenáctém roku života, do té doby lze bez palpace rozeznat pohlaví jen velmi obtížně.

To, že u ostatních druhů krokodýlů absentuje zvláštní samčí útvar na lebce neznamená, že by rozdíl mezi pohlavími nebyl u dospělých, plně vyvinutých zvířat na první pohled tak markantní jako u indického gaviála. Snad nejnázornější příklad je hned druhý druh gaviála – gaviál sundský Tomistoma schlegelii(obr.č.5-samice). U plně dospělých samců ve velikosti nad 4m nebývale sílí čelisti, jejich objem se více než zdvojnásobí a lebka ztrácí typický gaviálovitý tvar.(obr.č.6 a7) Samci ve věku okolo čtyřiceti let mají své dlouhé čelisti na tolik silné, že se spíš výrazem podobají velkým dlouholebým formám podčeledi pravých krokodýlů (Crocodylus intermedius. Mecistops cataphractus). Samicím zůstávají čelisti úzké, při pohledu shora jsou hrany čelistí rovnoběžné. U dospělých samců pak tyto svírají ostrý úhel (obr. Č 8). Obligátní je rozdíl i ve velikosti, samice dorůstají max. do 3,5 m samci doloženě do 5,6 m , spekuluje se o zvířatech až sedmimetrových. Na obr. Č. 9 je lebka dospělé samice a na or. Č.10 ĺebka samce.

Výše uvedenými rozdíly u gaviálů jsem se dotkl tématu dimorfismu u dvou podčeledí – tj. Tomistominae a Gavialinae. Vzhledem k počtu druhů v dalších dvou podčeledí – Crocodylinae a Alligatorinae budu demonstrovat pro tento článek dimorfismus vždy u jednoho zástupce z podčeledi, kde mám dispozici nejvíce srovnávacího materiálu a to jak z chovu v evropských zoo, tak i z asijských farem, kosterní materiály z muzeí ze tří kontinentů i z volné přírody.

Z pravých krokodýlů se jedná o krokodýla siamského Crocodylus siamensis. U juvenilních a subadultních zvířat do dvou až dvouapůl metru jsou rozdíly patrné jen zkušenému odborníkovi. U adultních samců, kteří se velikostí blíží třem metrům mohutní čelisti, rozšiřují se hlavně v úrovni mezičelistí a celkově nabírají na objemu ( obr. 11 – kultní samec, č. 12 skupina dospělých samic). Poměr mezi základnou tlamy a kraniální délkou lebky pak klesá z původních 1:1,7 až na 1:1,5 ( or. Č. 13, lebka samce dole, samice nahoře). Podobně je tomu tak i u krokodýla bahenního a první získané údaje potvrzují tuto záležitost i u krokodýlů filipínských a novoguinejských.

Z podčeledi aligátorů a kajmanů máme nejnázornější příklad u aligátora severoamerického Alligator mississippiensis, trend vývoje lebky je však opačný, než u asijských pravých krokodýlů. U samců aligátorů se lebka při mohutnění čelistí relativně k bázi tlamy prodlužuje z poměru 1: 1,4 až na 1:1,8. Tolik exaktní údaje, myslím, že co tu složitě popisuji je jasně a jednoduše patrné z přiložených fotografií (obr.č. 14 samice, 15 samec,16– porovnání lebek, samec nahoře, samice dole).

 

Téma pohlavního dimorfismu u krokodýlů, je nesmírně zajímavé. Pohlavní dimorfismus je vyvinut u všech druhů. Má však mnoho aspektů – např. jiná rozdílnost při chovu v péči člověka a v přírodě, jiné projevy dimorfismu u různých populací uvnitř druhu, možný projev dimorfismu ve zbarvení krokodýlů atd. Na tato témata jsem se rozhodl připravit přednášku na konferenci naší asociace ve 15.- 16. května v Zoo Jihlava, kam bych si dovolil tímto srdečně pozvat i autora původního článku J. Zelinku k diskuzi nad nadneseným tématem.

Text a foto ing. Miroslav Procházka