Aligátoří vesnice

Zajímá vás, kde taková vesnice leží? Pak si musíte pořídit mapu JV Číny a hledat zhruba na polovině cesty mezi aglomeracemi Hangzhou a Šanghaj u města Sian. Nevelká vesnice se jmenuje Yinjiabian a mimo domorodců patří aligátorům čínských (Alligator sinensis). Pro ně zde bylo v roce 1979 zřízeno na ploše necelého hektaru chovné centrum (Changxing Alligator Breeding Centrum). Jedno ze dvou, které v Číně jsou, které zřídila vláda a které také solidně finančně podporuje.

Druhé centrum u města Xuangcheng ( Anhui Research Center for Chinese Alligator Reproduction) vzniklo též v roce 1979 na ploše 89 ha. V době vzniku chovných center nebyla již situace čínských aligátorů nikterak příznivá. Počet volně žijících jedinců byl odhadován pouze na několik stovek kusů. Oblast jejich ostrůvkovitého výskytu, v provincii Anhui, byla sice v roce 1982 vyhlášena za národní rezervaci, ale bohužel, rezervace nemá žádná pravidla, která by chránila přirozené lokality před postupnou likvidací a osídlováním narůstající lidskou populací. Místa vhodná k životu aligátorů jsou postupně nenávratně ztrácena a budoucnost celé rezervace je dost nejistá stejně tak i existence divoce žijících alligátorů. Otázkou je jak budou úspěšné pokusy o reintrodukce aligátorů na vybrané lokality (viz  příspěvek z 9.12.2011 zde). Pro centrum v aligátoří vesnici se pro počátek podařilo získat tři až čtyři (přesný počet není znám) dospělé jedince. Později byli chovní jedinci doplněni i o několik kusů dovezených z USA, úspěšně odchovaných v ZOO Bronx v New Yorku. První odchov se podařil v roce 1984. V roce 1997 se zde začali množit aligátoři již v druhé generaci. Dnes centrum chová asi 4000 jedinců a ročně produkuje asi 700 mláďat. Jeho plocha byla postupně zvětšena na 5ha a nedávno byl otevřen i nový vstupní areál, s prostorným parkovištěm, prodejnou suvenýrů a návštěvnickým centrem.

 

Zařízení je pro veřejnost otevřeno celoročně, ale nejvhodnější doba k návštěvě jsou jarní měsíce – duben, květen, kdy zvířata po zimním klidu nejvíce aktivují ve spojitosti s obdobím námluv a páření. V době mé návštěvy, druhá poloviny srpna 2013, bylo možné pozorovat samce v centrálním rybníku, kteří s nevelkým zájmem lovili nabízenou živou potravu – kachny. Samice byly zaměstnány střežením hnízd s vajíčky, líhnutí se očekávalo v září. Vajíčka nejsou samicím odebírána, hnízda jsou monitorována a odebírána jsou až čerstvě líhnoucí se mláďata. Ta jsou následně umístěna do před predátory chráněných odchoven. Po roce, před líhnutím dalších mláďat, jsou vypouštěna na otevřené vodní plochy chovného centra. Po získání patřičných povolení je možné odchovy koupit. Zájem je jak v samotné Číně, údajně zde existují privátní chovy s několika tisíci jedinců, tak i ve zbytku světa.

V centru chovají i menší skupinu krokodýlů nilských (Crocodylus niloticus) a krokodýlů siamských (Crocodylus siamensis). Siamské krokodýly předvádí při vystoupení v „krokodýlím divadle“. V době mé návštěvy se ale představení nekonala. Vrcholilo léto s teplotami kolem 35°C a turisté dali přednost jiné zábavě.  Ročně centrum navštíví asi 50 000 lidí, což na Čínu není mnoho, ale při neustále rostoucím zájmu čínské veřejnosti o turismus lze očekávat zvýšení návštěvnosti. Vstupné, v přepočtu asi 10 euro, je na čínské zvyklosti spíše nižší.

Co se týká volně žijící populace je nutné aligátory čínské stále považovat za nejohroženější druh krokodýla. Bohužel žijí tam, kde mohou žít i lidé. Ředitel chovného centra v aligátoří vesnici vidí možnost přežívání aligátorů čínských ve volné přírodě velmi černě. Naštěstí chovná centra druh pro budoucnost zachránila a jejich zřízení se ukázalo jako velmi prozřetelný krok.

Text a foto: Pavel Moucha