Jak se loví krokodýli?

Cherie a Vince Rose tvoří zajímavý manželský pár. Cherie – bezprostřední, výřečná a pohledná dáma středního věku, která před pětadvaceti lety, kdy studovala v americkém Coloradu zoologii, musela nepochybně bodovat v univerzitních nebo dokonce i státních soutěžích o královnu krásy. Vince je urostlý charizmatický padesátník s vizáží herce Paula Hogana neboli filmového Krokodýla Dundee. Podoba vskutku značná, snad jen s tím drobným rozdílem, že Vince nosí místo klobouku čapku se štítkem a maskovacím vzorem a na rozdíl od herce Hogena je skutečným lovcem krokodýlů.

Schůzku s “krokodýlími manžely” máme domluvenou předem. Chceme je hlavně vyzpovídat a dozvědět se během několika dnů detailní informace o jejich práci, situaci krokodýlů v Belize a samozřejmě fotografovat.

“Je fajn, že jste tady chlapci”, hlaholí Cherie, “mohli byste v následujících dnech pomoct Vincovi chytit několik krokodýlů, kteří sem byli nedávno přivezeni. Musíme je před transportem změřit, detailně prohlédnout a očipovat. Měla jsem před časem autonehodu, noha ještě bolí a nemůžu na ně při odchytu skákat. Dva z chycených samců budou brzy v rámci ochranářského programu převezeni do Zoo Phoenix v Arizoně“.

Jsme trochu zaskočeni, tohle jsme nečekali. Tiše doufáme, že snad půjde o menší jedince a po chvilce váhání souhlasíme. Jen na vysvětlenou, nejsme v oboru zcela bez zkušeností. David je z Francie, po studiích zoologie působil dva roky na krokodýlí farmě v Tuniské Džerbě jako technický manažér, Pepa a já jsme s krokodýly a kajmany pracovali už před lety coby studenti a členové teraristického kroužku v Městské stanici mladých přírodovědců.

První odchyt probíhá v jezírku mezi nově vystavěnými rezidenčními byty. Krokodýl se sem nastěhoval před několika týdny a místní děti ho pro legraci začaly přikrmovat. Házíme mu malé kousky kuřete a postupně lákáme ke břehu. Následně mu Vince za pomocí tyče, na jejímž konci se připevněn provaz, navléká a stahuje smyčku kolem horní čelisti. Nyní ho můžeme vytáhnout ven. Krokodýl se mrská, seká zatím stále otevřenými čelistmi i ocasem do stran. Po chvilce se trochu unaví, tedy vhodná příležitost skočit mu na záda a přitisknout horní čelist k zemi a tím pádem k čelisti spodní. Dalším krokem je čelisti sevřít. Krokodýli mají silný stisk, ale svaly sloužící k otevírání čelistí jsou překvapivě slabé. Zavřené lze udržet sevřené jen rukou. Neprodleně je ovšem třeba jejich fixace pružnou lepicí páskou, oči se zakrývají kusem látky nebo alespoň rukama. Zvíře se tím zklidní.  Chycený jedinec je asi šestiletý samec, délka 189cm, váha zhruba 22kg. Večer ho odvážíme lodí do vzdálené pobřežní laguny, implementujeme pod kůži na ocase identifikační čip a vypouštíme zpět do přírody. O odchytu je vyhotoven záznam se všemi podstatnými informacemi, který je následně předán úřadům.

Druhý den už nás čeká tvrdší oříšek. Na základně ACES je v malém výběhu umístěn čerstvě chycený dospělý exemplář. Postup odchytu je shodný jako první, leč s několika odlišnostmi. Krokodýla taháme z vody ve třech a máme co dělat abychom s ním hnuli. Rozhodně nám to neulehčuje, kromě své velké váhy se zapírá i nohama. Po dvou minutách přetahované je venku. Nyní využívá Vince užitečný trik. Na druhou stranu napnutého lana navléká smyčku z dalšího lana o průměru asi 40cm. Jemným poškubáváním ji po prvním laně dopraví k rozevřené tlamě krokodýla a ve chvíli kdy je pootevřená čelist uvnitř smyčky, ji prudce stáhne. Čelisti má nyní zavřené a provizorně zafixované. Přichází vhodná chvíle k výše popsanému skoku chytače na záda a přitisknutí hlavy k zemi. Druhý musí prakticky současně skočit na zadní část těla, zvednout krokodýlovi obě zadní nohy nahoru a dalším lanem je k ocasu přivázat. Tím se eliminuje riziko, že krokodýl využije svou oblíbenou taktiku začít prudce rotovat kolem své osy. V tu chvíli by mohl prvního chytače, držícího hlavu, zranit ostrými zuby, i když je čelist zavřená, o zhmožděninách a případně zlomeninách, pokud by nás odhodil nebo udeřil ocasem ani nemluvě. Tady už skutečně končí legrace. Je nutná maximální koncentrace a opatrnost. Zde už jde o první velikostní ligu. Délka 3,1m, váha 100kg. Při zpětném vypouštění začínáme rozvázáním nohou, následuje odstranění lepicí pásky a rychlé odskočení od zvířete.

Postupně následují další obdobných rozměrů. Na posledního se Vince zjevně netěší. Alespoň tak lze soudit dle kyselého výrazu tváře a nepublikovatelných poznámek. Po třech měsících ve velkém polopřírodním výběhu si velký samec, při snaze uniknout narušením drátěného plotu, namotal asi 70 cm drátu na spodní čelist. Netuším, jak se mu to podařilo, nicméně zvládl to dokonale. Je třeba jej odstranit. Taháme krokodýla na vyvýšený blátivý břeh a skóre je nerozhodné. Čtyři muži na jedné straně lana, 3,7m dlouhý krokodýl vážící skoro 200 kg se zmítá na straně druhé. Bláto pod nohama klouže, jsme v rohu výběhu, tudíž úniková vzdálenost v případě potřeby silně omezená. Nakonec alespoň částečně vyhráváme, krokodýl je z větší části na břehu, ve vodě zůstává jen část ocasu. Čelisti musí zůstat pootevřené, aby Vince mohl drát odmotat. Opatrně házíme napříč do čelistí silné klacky, aby se zakousl. První praskají jako párátka, konečně jeden silnější stisk ustojí. David vyvíjí na čelist tlak shora. Vince nemá po ruce nic vhodnějšího, než multifunkční kapesní nožík, kterým operuje v pootevřené tlamě. Po chvíli drát odstraní, na povel seskakujeme z hřbetu a nasupený krokodýl se vrací zpět do vody.

Není nad poklidnou a lenošivou dovolenou v Karibiku.

Text a foto: Libor Kopečný