Krokodýli jako jateční zvířata?

Šílené! Řekli si před pár týdny všichni milovníci a ochránci zvířat, když do médií pronikla informace, že Ministerstvo zemědělství ČR připravilo změnu vyhlášky, která přiřadí krokodýly mezi hospodářská zvířata a zlegalizuje jejich porážku za účelem získání masa a kůže. Návrh změny je údajně připraven k odeslání našim zákonodárců ke schválení.

Informace značně rozlítila nejrůznější ochranářské aktivisty a rozdělila diskutující veřejnost na dva tábory, souhlasný a odmítající.  Pobouřená skupina byla ve značné přesile. Sám jsem k uvedené problematice poskytl několik rozhovorů do různých sdělovacích prostředků. Rozhovory začínaly zpravidla otázkou. „Slyšel jste o novele vyhlášky, kterou se z krokodýlů stanou jateční zvířata? Co vy na to? Jste přece asociace na ochranu krokodýlů.“   Na květnovém setkání naší asociace v Plzni jsem problematiku prodiskutoval s většinou kolegů a ukázalo se, že mají velmi podobný, ne-li zcela stejný, názor na věc.  Pomineme-li otázky typu: jak a proč celá změna vyhlášky vznikla; zda je taková vyhláška v naší zemi vůbec potřeba; má vůbec v našem klimatu smysl zakládat krokodýlí farmu apod, pak na otázku, zda schvaluji faremní chov krokodýlů za účelem porážky na kůži a maso, odpovídám ano. Jaké mám pro tuto odpověď argumenty?

1. Je nutné si uvědomit, že vše se týká výhradně krokodýlů odchovaných a vykrmených v péči člověka. Zvířat, která žijí v chovných zařízeních a bez člověka by nebyla.

2. Krokodýli chovaní na farmách bývají velmi často kříženci dvou nebo více druhů. Děje se tak buď záměrně, protože někteří kříženci rychleji rostou a dříve tak dosáhnou požadované velikosti (např. siamský x mořský)  nebo je křížení náhodné, protože farma chová v místě dostupné druhy společně (např. kubánský x mořský na kubánských farmách). Z důvodu možnosti příměsi cizí krve jsou všichni faremní krokodýli, bez podrobného testování pomocí analýzy DNA, zoologicky bezcenní.   

3. Pokud existují a vznikají nové krokodýlí farmy, pak to znamená, že stále trvá poptávka po jejich kůži, případně mase. Maso je možné považovat spíše za vedlejší produkt. Jeden krokodýl v „jateční“ velikosti poskytne asi 2 kg k lidské spotřebě použitelného masa. Jeho primární cena není nijak vysoká (cca 7 USD/kg) než aby se chov krokodýlů za tímto účelem vyplatil. Hlavním zdrojem příjmu je kvalitní kůže. Pokud nebude poptávka uspokojena touto cestou, budou se hledat jiné, často méně legální cesty jak produkt opatřit a zvýší se tlak na volně žijící populace. A byl to právě rozvoj faremního chovu s produkcí kůží, který koncem minulého století snížil poptávku po kůžích z divokých krokodýlů a tím podstatnou měrou změnil postavení řady krokodýlích druhů na Červeném seznamu ohrožených druhů (www.iucnredlist.org). Ještě v roce 1971 bylo za ohrožené považováno všech 23 druhů krokodýlů. Dnes je za „kriticky ohrožený“ nebo „ohrožený“ považováno sedm druhů. Tato změna, která u krokodýlů v posledních dekádách proběhla, je zcela jedinečná a mezi obratlovci nenajdeme další skupinu druhů, kde by podobné zlepšení nastalo.  

Nepochybuji o tom, že krokodýli jsou mimořádná zvířata a že si zaslouží naši ochranu, ale na druhou stranu farmový chov neodsuzuji. I dnešní domácí zvířata, chovaná pro obživu lidí, byla dříve divoká a není to ani tak dávno, pár tisíc let. Jejich divocí předci, v těch šťastnějších případech, žijí dál ve volné přírodě. Možná k nim budou v budoucnu patřit i krokodýli.

 

Text a foto: Pavel Moucha, prezident o.s.