Lolong – největší krokodýl světa?

Tématu obřích krokodýlů jsme se na stránkách ČACHOK již věnovali. V článku Největší krokodýli světa z 5.5. 2012 jsme si zrekapitulovali, jak je tomu v současnosti s největšími krokodýlími druhy a zároveň si naznačili že žhavým kandidátem na rekordmana recentních druhů by mohl být krokodýl mořský.

Koncem května proběhla ve filipínské Manile mezinárodní odborná konference IUCN Crocodile Specialist Group a jeden z příspěvků byl věnován Lolongovi, obrovskému samci krokodýla mořského, odchyceného na Filipínách, jehož fotografie oblétly svět jen několik měsíců předtím. Přednášejícím byl australský vědec Adam Britton, kterému se poštěstilo ve spolupráci s místními kolegy zorganizovat důkladnou prohlídku a pečlivé proměření fyzických proporcí lapeného krokodýla. S Adamem jsem měl možnost pohovořit a nutno říct, že si této mimořádné možnosti skutečně považoval. Není divu, k takové příležitosti se většina vědců během svého života dostane jen výjimečně, pokud vůbec.

Zároveň začaly do odborných krokodýlářských kruhů i z dalších zdrojů prosakovat detailní informace, jak to vlastně s Lolongem bylo.

Dějištěm příběhu je chráněná mokřadní oblast Agusan ve východní části jihofilipínského ostrova Mindanao. První pokusy o polapení velkého krokodýla započaly už v březnu 2009, po smrti místní dvanáctileté dívky. Úsilí se vystupňovalo v první polovině roku 2011, kdy beze stopy zmizel jeden z místních rybářů. Garanty odchytu se stali odborníci z Palawan Wildlife Rescue and Conservation Center (PWRCC). K lovu bylo použito oko – smyčka, vyrobená z pleteného ocelového lanka. Jako návnada posloužilo maso vodního buvola. První čtyři pokusy nicméně skončily nezdarem, krokodýl pasti zničil. Teprve pátý pokus, za použití silnějšího materiálu byl úspěšný, pročež zbytky zničených pastí byly po odchytu nalezeny stažené na horní čelisti krokodýla. Pracovníci PWRCC nebyli v noci, kdy odchyt proběhl, přímo na místě přítomni, nicméně se snažili celou akci alespoň přes mobilní telefon koordinovat. Znehybněný krokodýl byl naložen na jednoduchý vozík, stovka vesničanů ho pak táhla podél břehu, následně musel být naložen na plovoucí ponton a až poté se po říčce dostal do vesnice, kde bylo možné využít k dalšímu transportu zpevněnou komunikaci. Umístěn byl v prostorné samostatné nádrži Eco-parku blízkého města Bunawan. Jméno Lolong dostal na počest odborného pracovníka PWRCC Ernesta „Lolong“ Cañeta, který bohužel zemřel na následek infarku jen několik týdnů před úspěšným odchytem.

9. listopadu 2011 ve 14.hodin místního času pak v Eco-parku došlo na zjišťování přesných tělesných parametrů odchyceného obra. Podmínky v zásadě ideální, zvíře leželo na rovné betonové ploše, zcela natažené. Lolong byl znehybněn jak fyzicky, pod kontrolou několikačlenného týmu, tak i za pomoci drog. Do bočních stran ocasu byla intramuskulárně aplikována dávka diazepamu a pancuronium bromidu. Drogy přestaly účinkovat asi po dvou hodinách, zhruba za šest hodin po injekcích se Lolong bez problému pohyboval po své nádrži. Během měření měl čelisti slepené páskou, nosní otvory zůstaly volné, aby bylo zajištěno normální dýchání, přes oči byl položen kus těžké vlhké látky. Měření trvalo asi hodinu. A jeho výsledek?

Možná to zní překvapivě, ale měření délky krokodýlů nemá zcela jasně definovaná pravidla. Používají se totiž dvě metody. Metoda první (A) spočívá v měření po povrchu těla. Zjednodušeně řečeno vezmeme dlouhý „krejčovský“ metr, začátek přiložíme k retním štítkům na tlamě, táhneme mezi očima a po páteři až ke špičce ocasu.

Druhá metoda (B) se jeví jako přesnější. Při špičkách ocasu a tlamy uděláme u nataženého krokodýla např. křídou na zemi značky a následně se změří vzdálenost mezi nimi.

Je logické, že obě metody vykáží rozdílné výsledky. S použitím metody A se krokodýl jeví o něco delší, v případě Lolonga dospěl tým k délce 6,17m. Metoda B vykázala délku 6,095m, což představuje rozdíl 1,2%. U běžně velkých, řekněme třímetrových krokodýlů, je takový rozdíl bezvýznamný, u jedinců aspirujících na rekord jde ovšem o každý centimetr. Všichni si asi pamatujeme návštěvy školního či dětského lékaře, kde jsme byli průběžně váženi a měřeni, muži pak mají v paměti měření výšky u vojenské odvodové komise. Použití metody B se nám tedy jeví jako logičtější. Na druhou stranu ovšem nelze brát na lehkou váhu argumenty terénních výzkumníků. Celkem správně argumentují, že při studijních odchytech ve volné přírodě mají na nezpevněných písčitých a bahnitých březích jen limitované možnosti a metoda A je v takových případech prakticky jedinou možnou.

Za zmínku stojí i další výsledky měření. Délka lebky 70cm (metoda A), 69,4cm (metoda B), šířka hlavy v nejširším místě 45cm (shodná pro obě metody).

Podívejme se ještě na Lolongovu hmotnost. Byla použita váha pro auta, zaznamenaných 1075kg odpovídá menšímu osobnímu automobilu.

Věk lze jen zhruba odhadnout na základě zkušeností u obdobně velkých jedinců v péči člověka, stavu zubů apod.. Krokodýli nedisponují žádnými letokruhy, které by pomohly stanovit jeho věk. V tomto případě činil odhad 50-60let.

Je tedy Lolong největším historicky zdokumentovaným krokodýlem? Pravděpodobně nikoliv, i když bezesporu patří do první ligy. Největší známá lebka krokodýla mořského Crocodylus porosus, původem z Kambodže, je v depozitáři Pařížského přírodovědného muzea a měří 76cm. Pokud bychom na ni aplikovali poměr délky lebky a celkové délky (dle vzoru Lolonga), dostali bychom se k délce zvířete 6,84m. V privátní kolekci v Indii se nachází lebka původem z provincie Bhitarkanika. Měří 73cm a má údajně pocházet z krokodýla o délce 7m. Podle „použitého vzorce 1:9“ by ovšem zvíře dosahovalo délky „jen“ 6,6m.

Aplikace takových vzorců je ovšem pouhá teoretická aritmetika. Jak jsme si již vysvětlili v článku Největší krokodýli světa, nelze na tento zdánlivě jednoduchý propočet spoléhat. Některá zvířata mají zkrátka hlavu v poměru k celkové délce větší, jiná menší, další pak průměrnou. V zásadě asi můžeme konstatovat, že dle zdokumentovaných případů z dvacátého a jedenadvacátého století mohou samci krokodýlů mořských za příznivých podmínek dosáhnout až sedmimetrové délky. Krokodýli mořští jsou ovšem druhem starým miliony let. Mohli tedy ve vzdálenější minulosti dosahovat ještě větších rozměrů? Nelze to vyloučit.

Jistou konkurenci by pro Lolonga mohl představovat kříženec krokodýla mořského C.porosus a siamského C. siamensis jménem Yai, chovaný na thajské farmě Samutprakarn. V roce 2000 byl měřen a vážen. 600cm, 1114kg. Jde ovšem o hybrida tj. produkt řízených faremních chovů, kteří, jak známo, dosahují větších rozměrů, než bývá u příslušníků běžných, hybridizací neovlivněných druhů obvyklé.

Jaké jsou tedy v případě krokodýlů určující faktory pro dosažení extrémních velikostí ve volné přírodě? Je jich celá řada. Dostatek potravy od juvenilního věku v kombinaci s vysokým procentem velkých savců v jídelníčku výrazně přispívá k rychlému růstu. Vhodná místa pro pravidelné slunění ve spojení s absencí výskytu lidí jsou rovněž signifikantními faktory. Nelze opomíjet ani genetické dispozice, není příliš pravděpodobné, že by podprůměrně vzrostlí rodiče přivedli na svět budoucího gigantického příslušníka vlastního druhu. Pro růst krokodýlů je klíčových prvních dvacet let života, kdy jsou přírůstky největší. Budoucí rekordman tedy musí v prvních dvou dekádách narůst co nejvíce. Podle údajů z volné přírody dosahují samci krokodýlů mořských ve věku 15 let délky 3,5m.

Zajímavý studijní případ najdeme i v České republice. Krokodýlí Zoo Protivín chová mladého samce narozeného v roce 2001. Přesto měří v době vzniku tohoto článku téměř čtyři metry. Je při chuti a stále roste. Bude zajímavé monitorovat jeho velikost v dalších letech a desetiletích.

A jak na tom byl Lolong? V mokřadech Agusan nejsou krokodýli mořští příliš hojní a rozhodně se zde nevyskytují ve vysokých počtech. Pro lidi je to oblast jen obtížně přístupná, jeho růst tedy v průběhu minulých desetiletí nikdo nerušil. Konkurenci v rámci vlastního druhu zřejmě neměl velkou, čehož důkazem je jen minimum jizev ze soubojů a kompletní ocas včetně špičky. To nebývá běžné. Příkladem mohou být velcí samci krokodýlů amerických Crocodylus acutus v ústí řeky Tarcoles na pacifickém pobřeží Kostariky. Samců v místní populaci je více než bývá obvyklé, souboje jsou běžné, krokodýli vykazující nejrůznější defekty (chybějící konce ocasů, slepota na jedno oko, zdemolovaná část čelisti) v důsledku zranění zde rozhodně nejsou vzácností.

Je nepochybné, že krokodýlů přesahujících délku šest metrů je v současnosti na celém světě minimum. O to cennější je pro vědu možnost ověřit přesné tělesné proporce u zvířete, jež svůj dosavadní dlouhý život prožilo ve volné přírodě bez sebemenšího zásahu a vlivu člověka.

 

Libor Kopečný