Neobvyklý nález ve snůšce vajec krokodýla čelnatého (Osteolaemus tetraspis)

O chovu krokodýlů čelnatých Osteolaemus tetraspis jsem se již minulosti opakovaně zmínil (Zelinka 2004 a 2005). Svým novým příspěvkem, týkajícím se problematiky odchovů tohoto zajímavého druhu krokodýla, bych se rád s vámi podělil o nové poznatky, které jsem během let a zejména pak v roce 2007 učinil. K sepsání následujících řádků mě přiměl neobvyklý nález v jednom z nevylíhnutých vajec, který, jak se domnívám stojí za zveřejnění.

Ačkoliv se mi daří tento druh krokodýla pět roků úspěšně rozmnožovat a za tu dobu jsem odchoval již 72 mláďat, je pro mě každá očekávaná snůška velkou neznámou. Nikdy předem totiž nemohu s určitostí odhadnout přesný datum snůšky a stejně tak i její začátek. To prostě není možné. Nemohu ani dopředu vědět, zda se mi podaří snůšku odebrat nebo zda bude před odebráním krokodýly zničena, protože ji samice vykladou mimo kladiště ( do vody, nebo na souš ), případně proto, že ji nezahrabou do hnízdního substrátu a pak ji svým tělem poničí. Mohlo by se zdát, že to jsou nepodstatné záležitosti, ale opak je pravdou. Jde o velmi závažné okolnosti, které mohou zmařit vaší celoroční práci. Můžu si, vzhledem k předchozím letům, sice naplánovat dovolenou v termínu předpokládané snůšky, ale má to jeden háček. Ke kladení vajec nedochází vždy ve stejný měsíc. Zatím co jeden rok byla vejce vykladena koncem dubna, další rok to mohlo být koncem května, nebo dokonce začátkem června. Ani chování samice před vykladením není tím nejlepším vodítkem, pro vybírání si volna narychlo. Gravidní samice dlouhou dobu před kladením usilovně přehrabává kladiště a zjišťuje jeho vhodnost či připravenost. Jako vysloveně matoucí, se může jevit chování gravidní samice před defekací ( neklid a opakované vylézání z vody na souš, časté hrabání na souši i v kladišti). Už to se může jevit jako začátek kladení.

Vzhledem k tomu, že nejsem v důchodovém věku a docházím do zaměstnání (kde jsem vázán pevnou pracovní dobou ), je i čas snůšky ošemetnou záležitostí, pokud kladení vajec připadne na pracovní den ( což může být v mém případě i sobota a neděle, kdy mám službu). Zatím co jsem v prvních dvou letech snůšky odchytil v samém počátku ( v časných ranních hodinách ve 4:00 a v 5:00 ). Další rok to bylo v 6:00 až v 8:00 hodin ráno a v tomto roce dokonce až v 7:00 až 9 hodin. V předešlém roce jsem naštěstí měl volno a snůšku mohl v klidu odebrat. Letos jsem již takové štěstí neměl. Přes všechny mé odhady kladly samice úplně jinak, než jsem očekával. O dokončené snůšce první samice mě telefonicky informovala manželka krátce před 8. hodinou ranní. Po té co jsem absolvoval zhruba čtyřkilometrový běh z práce a doběhl zcela vysílený domů, jsem s hrůzou zjistil, že celá snůška je patrně zničená chovným párem, ležícím na vejcích ( volně snesených na substrát) v kladišti. Po menším zápase se mi podařilo všechna vejce (nebo lépe řečeno to co z nich zůstalo) odebrat a zjistit škody. Z 22 vajec bylo 12 totálně zničených. Zbývajících 10 bylo pomačkáno a tak jsem je zalepil parafínem a dal do připravené líhně. Bohužel zalepení skořápek asi nebylo tak dobré, jak jsem předpokládal. Zárodky ve všech poničených vejcích odumřely v různém stupni vývoje. Druhá samice začala s kladením o devět dní později a opět v době, kdy jsem již byl v práci. Naštěstí však byla doma manželka, kterou jsem předem naúkoloval , jak se má v případě snůšky zachovat. Samozřejmě, přes její panickou hrůzu z těchto plazů a vědomí co dokážou v případě útoku svými čelistmi s vetřelcem udělat ( ostatně si to mohla na mé maličkosti vícekrát ověřit), jsem jí vysvětlil, jak je důležité podchytit kladení na samém počátku, kdy samice je ve stavu strnulosti a vejce se z pod ní dají, při šetrném zacházení, snadno odebírat. Moc mi nevěřila a tak jsem byl mile překvapen její zprávou, kterou mi 1. června, krátce před 10. hodinou oznámila, hlasem chvějícím se ještě vzrušením , že samice snesla celkem 26 vajíček ( z toho, jedno je nápadně veliké), a že jsou uložena v líhni. Později mi doma vysvětlila, jak si při odebírání vajec počínala. Přes mé ubezpečení, že samice je při kladení neškodná, a že jí nic neudělá, když do ní nebude strkat a dělat prudké pohyby, se nakonec rozhodla pro jiný, méně riskantní postup. Vyzbrojila se plochou plastovou naběračkou na dlouhé rukojeti a vejce postupně (jak byla kladena) odebírala a ukládala do připravené líhně. Jsem si vědom toho, že kdyby se takto nezachovala a nepotlačila svůj strach, asi bych patrně i o tuto snůšku, nebo její část přišel. Manželce za to paří můj dík a obdiv.

Větší vajíčko, které se v letošní snůšce objevilo, mělo rozměry 9,54×4,70 cm a jeho hmotnost byla 102 g. Podobné se objevilo i v předešlém roce, kdy bylo dokonce o něco větší. Tehdy měřilo 9,70× 4,80 cm a vážilo 109 g. Dalo se předpokládat, že jde o zdvojená vajíčka, v nichž by se mohla vyvíjet i dvě embrya. Na vejcích se sice objevily bílé pruhy svědčící o oplozenosti, nic méně jsem z nich žádné mládě, natož potom dvojčata nezískal. V roce předcházejícím (2006) se na velkém vejci hned druhý den ráno, po uložení do líhně, objevil u jednoho pólu bílý pruh a u druhého pólu až 3. den. Pruhy se měly zpočátku tendenci rozšiřovat směrem ke středu. Pak, zhruba po 10 – 14 dnech jejich rozšiřování ustalo. V letošním roce se bílý pruh objevil pouze u jednoho pólu a i jeho vývoj brzy skončil. Zatím co jsem loňské vejce otevřel a našel v něm 2 červené žilky, v letošním roce jsem vejce preparoval a uložil do depozitáře. Pro ukázku je vejce vyfotografováno vedle vajíčka měřícího 6,50×3,99 cm (před preparací vážícího 54 g). Samotná skořápka velkého vajíčka má hmotnost 11 g. Menšího 6,5 g.

V letošním roce (2007) se z 26 vajíček vylíhlo 20 mláďat, z toho jedno ( s velkým žloutkovým vakem), které po 5 dnech uhynulo. 5 vajec bylo neoplozených a v jednom jsem, k mému velikému překvapení, nalezl uhynulá dvojčata (viz foto). Průměrně velké vajíčko měřilo 6,38×3,89 cm. Jeho hmotnost před otevřením byla 52 g. Mláďata připojená na jeden žloutkový vak nebyla, jak je z fotografií patrné, stejně velká (dohromady i se žloutkovým vakem měla hmotnost 41 g ). Větší mládě mělo po odstranění vaku hmotnost 20 g a měřilo 17, 4 cm. Menší mládě mělo hmotnost pouhých 6,5 g a vzhledem ke spirálovitě stočenému ocásku se dalo velmi špatně změřit. Jeho velikost se pohybovala mezi 9 – 9,5 cm. Toto mládě nemělo (viz foto) ještě dokončený růst horních čelistí, které se proti plně vyvinutým spodním čelistem tak zdají být zkrácené. Není mi jasné, proč se jeden zárodek vyvíjel rychleji než druhý a proč alespoň větší mládě nepřežilo. Bylo už dostatečně velké a za několik dní by se mohlo líhnout.

Inkubační doba letošní snůšky byla také pozoruhodná. V roce 2006 se všechna mláďata vylíhla během tří dnů (22 mláďat 90. den inkubace a 2 mláďata 92. den inkubace-jedno do dalšího dne uhynulo ). V roce 2007 se první 2 mláďata se vylíhla 84. den inkubace, po dalších 4 dnech další 2 a pak po 5 dnech 8 mláďat. Za další dva dny se vylíhlo 7 mláďat ( 1 později uhynulo ) a poslední 20. mládě se proklubalo 100. den inkubace. Tak velké rozdíly v inkubaci vajec z jednoho hnízda odporují všem zákonům zdravého rozumu. Ostatně poslední tři roky inkubuji vejce ve vlhkém vermikulitu, v naprosto shodných podmínkách, co se teplot a vzdušné vlhkosti týká. Co je tedy příčinou odlišné doby inkubace jednotlivých snůšek a nestejného vývoje uvnitř jedné snůšky vajec, horizontálně umístěných v líhni tak, že všechna leží v jedné rovině v substrátu? Jak jsem již před lety uvedl, je patrně nemožné, aby se něco podobného odehrávalo i ve volné přírodě. Samice by po rozhrabání hnízda (po zaslechnutí prvních líhnoucích se mláďat, ozývajících se kvákavými zvuky ) se snažila svými čelistmi narušit skořápky ostatních , ještě se nelíhnoucích vajec a ve snaze pomoci mláďatům na svět by je vlastně zabila ( mláďata s ještě nezataženými žloutkovými vaky a stráveným jeho obsahem).

I rok 2005 byl ovlivněn několika negativními vlivy. Již při kladení, zřejmě ve stresu porušila samice stahy kloaky skořápku 7 vajec, která jsem posléze zalepil parafínem. Následně se z těchto poškozených vajec vylíhlo pouze jediné mládě, ostatní uhynula v různém stupni vývoje, v důsledku vysychání amnionu ve vejci. Z 28 vajec bylo pouze jedno neoplozené. Zbývajících 20 mláďat se ale začalo líhnout mnohem dříve než bylo potřeba. Bylo to způsobené nadměrným hlukem a otřesy z právě probíhajícího zateplování stěny našeho panelového domu. Mláďata neměla plně zatažený žloutkový vak a strávený jeho obsah. 9 mláďat uhynulo během několika hodin po opuštění skořápky nebo následujícího dne. 11 mláďat se mi podařilo odchovat. Musím předeslat, že po podobných zkušenostech z roku 2003 (rekonstrukce bytu na patře ) mám líhně položeny ( z důvodů eliminace otřesů ) na zhruba 10 cm silném bloku molitanu. Bohužel k zateplování pláště paneláku došlo v tom nejméně vhodném období a mělo pro řadu mláďat fatální následky. První líhnoucí se mláďata svým kvákáním stimulují ostatní mláďata k narušení vaječných skořápek svých vajec. Ke stejnému efektu došlo při vrtání panelu příklepovými vrtačkami.

Co říci závěrem? Přes řadu problémů a úskalí, se kterými se při inkubaci vajec krokodýlů setkávám, musím připustit, že pokud se jedná o výsledky, zase tak špatné nejsou. Podle toho, jak se mi daří monitorovat odchovy tohoto druhu a je mi známo, podařilo se mi zatím odchovat nejvíc mláďat tohoto zajímavého krokodýla u nás. A když k tomu připočtu to, že se mi to daří právě v podmínkách běžného panelákového bytu, je to v skutku zázrak . Nejvýznamnější byl pro mě v letošním roce objev dvojčat v jednom z vajíček. Vím sice, že k podobné události občas dojde, ale bohužel se mi nepodařilo (ani z literatury ) zjistit na kolik stovek nebo tisícovek snesených vajec připadne výskyt jedněch jednovaječných dvojčat. To by bylo asi potřeba konzultovat s pracovníky, některé z krokodýlích farem, kde se zřejmě podobná statistika vede. Obě snůšky s velkým vajíčkem mě přesvědčily o tom, že velké vajíčko ve snůšce, ještě neznamená, že musí být oplozené a obsahovat jedno, nebo dokonce dvě mláďata krokodýla. Jak je patrné chov a odchov těchto vzácných a jedinečných plazů nás může v budoucnu ještě řadou poznatků překvapit.

Použitá literatura :
Zelinka, J., 2004 : Krokodýl čelnatý, jeho chov a rozmnožení v teráriu aneb několik vět o prvním odchovu krokodýlů v panelákovém bytě u nás, Akvárium terárium , č. 11, s. 71–78
Zelinka, J., 2005 : Opakované rozmnožení krokodýlů čelnatých v paneláku s novými poznatky při jejich chovu, Úvahy, fakta a závěry, Akvárium terárium , roč. 48 / březen – duben /s. 6o – 63

Text a foto: Jaroslav Zelinka