Nové druhy krokodýlů – změny, které přinesl počátek 21. století

Přepestrá je paleta živých organizmů na Zemi a to i přes to, že se spíše snažíme druhovou rozmanitost potlačit. Naší lidskou činností klademe živému světu do cesty překážky, přes které se řada druhů již nepřenese a nenávratně mizí nebo alespoň klesá četnost jejich populací. Na druhou stranu jiné druhy se dostávají do míst, kde se jim daří a jejich populace roste.  Odborníci jim říkají druhy invazní a nevidí jejich postup rádi. Zapomínají snad na to, že nejagresivnějším invazním druhem je člověk? Stačí vzpomenout například na osídlení severní Ameriky. Rozsáhlé požáry ničí přítomný ekosystém. Má smysl snažit se ho obnovovat v původním  stavu? Jeden rozsáhlý globální požár před 60ti miliony let zcela změnil život na Zemi  a z trochou nadsázky můžeme říct, že mu vděčíme i za naši existenci. Nikdo neví, jak by se život zde vyvíjel, kdyby na Zemi nedopadlo vesmírné těleso. Veškerý život na Zemi je v trvalé změně a nemá nejmenší smysl se snažit tomu bránit nebo si dokonce myslet, že tento proces můžeme řídit. Jsme jeho nedílnou součástí a nezbývá než se podřídit. Pro lepší orientaci ve spleti forem a tvarů živočichů a rostlin, vymyslel švédský botanik Carl Linné systém jehož základem je druh. Sám pak popsal několik tisíc druhů, především rostlin. Svojí prací se stal otcem systematické nomenklatury, která je používána do dnes. Snahou systematiků je roztřídit a pojmenovat rostliny a živočichy tak, aby bylo patrno, která forma je v jakém příbuzenském vztahu k formě jiné. Tak jako život je též každý i dílčí systém, živou a měnící se záležitostí. Žádná verze nemusí být konečná i když si to autoři asi často myslí. Zvlášť to platí pro nepočetné systematické jednotky nápadných druhů. Kdo by čekal značný nárůst počtu druhů krokodýlů? Vždyť již téměř sto let starý Brehmův život zvířat (1927) uvádí: „touto dobou známe určitě jednadvacet druhů krokodýlů….jest však jisto, že se již valně počet druhů dosud známých valně nerozmnoží“ Dlouhá léta toto konstatování platilo. Na počátku tohoto století systém krokodýlů uváděl 8 rodů a 23 druhů.   Poslední započítaná novinka byla z roku 1989, kdy filipínský poddruh krokodýla novoguinejského, byl povýšen na samostatný druh – C. mindorensis.  

Nová doba 21. století přinesla nové možnosti i systematickým zoologům. Především se ke slovu dostala ve větší míře genetika proti dosud dominantní morfologii. Nemalou měrou se na studiu krokodýlů podepsala i snadnější přístupnost lokalit jejich přirozeného výskyt daná prudce rostoucím globálním turismem. Podpora turismu i v dosud cestovatelsky problematických zemích, otevřela cesty i pro zoology. Začalo platit, že pokud se našel zapálený vědec, který sehnal finanční prostředky a byl ochoten se do zájmové oblasti vyrazit za krokodýly, po čase přinesl něco nového do systematiky krokodýlů. Z těchto novodobých nadšenců vyčnívá především americký zoolog Matthew H. Shirley.   Ten se nejvíce zasloužil o popis nových druhů. Je nutné poznamenat, že všechny nové druhy vznikly oddělením od známých druhů.  Nejednalo se tedy o objev zcela nového a dosud neznámého druhu. Na to jsou krokodýli přece jen velká zvířata, než aby unikala pozornosti až do dnešních časů. Jaká je aktuální situace v platné a všeobecně akceptované systematice krokodýlů? Na konci roku 2020 platilo, že na Zemi žijící krokodýly dělíme do 9 rodů a 28 druhů.

První na řadě byl krokodýl štítnatý. Dnes vědecky Mecistops cataphractus. V roce 2003 byla publikována genetická studie, která navrhovala přeřazení druhu z rodu Crocodylus do monotypického druhu Mecistops. Stalo se tak v roce 2006.  

Přibližně ve stejnou dobu se několik vědců zaměřilo na krokodýla nilského (Crocodylus niloticus). Druh, který v minulosti, díky velkému areálu rozšíření, prodělal řadu systematických zvratů, především byly popisovány různé poddruhy. Vědci provedli analýzu DNA a ta ukázala statisticky významný rozdíl mezi  populací žijící ve střední a západní Africe proti populaci ve východní a jižní Africe, a to včetně Madagaskaru. Analýza rovněž ukázala, že se nejedná o sesterské druhy. Tyto skutečnosti vedly v roce  2011 k představení nového systematického rozdělení původně nilských krokodýlů. Středo a západo africká populace dostala jméno C. suchus. Česky se zatím používá ne úplně šťastné pojmenování krokodýl západoafrický. Krokodýli na východě  a na Madagaskaru  jsou dále krokodýli nilští (C. niloticus). Rozlišit oba druhy lze i podle vzhledu. Není bez zajímavosti, že již staří Egypťané rozlišovaly dva druhy krokodýlů.  Jako posvátná zvířata chovali menší druh „suchus“, ten byl popsán i z mumifikovaných jedinců z dob starých Egypťanů. Historicky v povodí Nilu žily oba druhy sympatricky a zdá se, že druhy se nekřížily. To je potvrzeno i z některých zoo v současnosti, kde chovají oba druhy společně.  Nasvědčuje tomu i odlišný karyotyp obou druhů.

Systematické revize se dostalo i krokodýlu čelnatému (Osteolaemus tetraspis), dalšímu africkému druhu. Až do roku 2014, kdy byla revize publikována, byla celá populace tohoto vzrůstem nejmenšího afrického druhu považována za jeden druh s dvěma poddruhy – O.t.tetraspis a O.t.osborni . Na začátku tohoto tisíciletí se na analýzu DNA dalo několik vědců. Postupně se tím potvrdilo, že v celé populaci je možné odlišit tři různé geneticky odlišné formy. V roce 2014 byla publikována práce, která rozděluje populaci rodu Osteolaemus na tři druhy. Od východu na západ to jsou: O. osborni, O. tetraspis, O. aflezi . S tím, že populace mezi druhy aflezi a teraspis vykazuje jisté odlišnosti a při dalším podrobnějším zkoumání, může znamenat její systematické přeřazení do jiného, zcela nového, druhu.

Mimo uvedených druhů rodu Osteolaemus, žije na přibližně stejném území západní a střední Afriky, další a velmi málo probádaný krokodýl rodu Mecistops. Již zde o něm byla řeč. I na něj se vědci zaměřili, a podrobně prozkoumali dostupný materiál a to nejen z morfologického pohledu, ale rovněž analyzovali více jak 200 vzorků DNA z různých lokalit areálu rozšíření krokodýlů rodu Mecistops. Na základě výsledků, jak genetických tak i morfologických, byla v roce 2018 publikována práce, která popisuje nový druh rodu Mecistops. Mimo již známého druhu, M.cataphractus, který žije na  západě areálu, nový druh M.leptorhynchus , který žije ve střední Africe. Areály obou druhů odděluje pás vulkanického pohoří v Kamerunu s nadmořskou výškou přes 4000 m. 

Vědci nezaháleli ani v jiných oblastech, kde krokodýli žijí.  V roce 2019 je publikována práce, která popisuje nový druh z jižní části Nové Guineje. Dosud řazený do druhu C. novaeguineae . Studium kosterních materiálů a genetické testy oprávnily příslušné zoology popsat nový druh. Dostal druhové jméno halli podle vědce P.M.Halla, z floridské univerzity, který byl na počátku bádání, které vyústilo v popis tohoto nového druhu.

Uvedené druhy odborníci přijali za platné a všeobecně uznávaný systém recentních krokodýlů má na konci roku 2020 celkem 9 rodů a 28 druhů. To však platí v tomto okamžiku, další bádání probíhá a nabízí se více možností kde lze očekávat rozdělení populací některých druhů  na dva nebo více. Např. C. acutus nebo C. siamensis. Pak je tu ještě trochu záhadný druh nedruh z Bornea –  C. raninus.

 

Pavel Moucha

 

Přehled recentních druhů krokodýlů

čeleď druh hlavní místa výskytu

Alligatoridae

1 Alligator mississippiensis jihovýchod USA

2 Alligator sinensis východní Čína

3 Caiman crocodilus tropická střední a jižní Amerika

4 Caiman yacare J. Amerika

5 Caiman latirostris J. Amerika

6 Melanosuchus niger J. Amerika

7 Paleosuchus trigonatus J. Amerika

8 Paleosuchus palpebrosus J. Amerika

Crocodylidea

9 Crocodylus rhombifer Kuba

10 Crocodylus moreletii střední Amerika

11 Crocodylus acutus střední Amerika, Karibik, Florida

12 Crocodylus intermedius sever jižní Ameriky

13 Crocodylus niloticus západní a jižní Afrika, Madagaskar

14 Crocodylus suchus střední a východní Afrika

15 Crocodylus siamensis zadní Indie

16 Crocodylus palustris přední Indie

17 Crocodylus porosus JV Asie, Austrálie

18 Crocodylus mindorensis Filipíny

19 Crocodylus novaeguineae severní Nová Guinea

20 Crocodylus halli jižní Nová Guinea

21 Crocodylus johnstoni severní Austrálie

22 Mecistops cataphractus západní Afrika

23 Mecistops leptorhynchus střední Afrika

24 Osteolaemus tetraspis Gabon a východní Kamerun 

25 Osteolaemus osborni střední Afrika

26 Osteolaemus aflezi západní Afrika

Gavialidae

27 Tomistoma schlegelii JV Asie

28 Gavialis gangeticus přední Indie

 

Zařazení druhů G.gangeticus a T. schlegelii do společné čeledi není zcela akceptováno. Někteří autoři preferují dvě samostatné čeledi (Gavialidae a Tomistomidae). Příbuznost obou druhů není zcela zřejmá.