Odchov kajmanů hladkočelých v ZOO D.Králové

 

RNDr. Pavel Moucha, Martin Smrček
Foto: Martin Smrček

Historie
Zoologická zahrada ve Dvoře Králové existuje již od roku 1946 a krokodýli se v ní chovají od šedesátých let. V místních teráriích se za tu dobu vystřídali zástupci nejméně jedenácti druhů(Alligator mississippiensis, Caiman crocodilus, Paleosuchus palpebrosus, Crocodylus rhombifer, C. niloticus. C. porosus, C. acutus, C.moreleti, C.siamensis, Osteolaemus tetraspis, Tomistoma schlegelii) .

Často byli chováni v nevhodném teráriu nebo chyběli jedinci opačného pohlaví, případně byl chován jen jeden kus daného druhu. Občas v minulosti některá samice snesla vajíčka (A. mississippiensis, C. niloticus, O. tetraspis), ale ta byla v nevhodném teráriu rozbita samicí nebo nebyla oplozena. Případně byl mladý pár krokodýlů prodán do jiné zoo, kde se začal rozmnožovat (O.tetraspis). Na první odchov krokodýlů si musela ZOO počkat až do roku 2002, kdy se zde úspěšně vylíhla mláďata kajmanů hladkočelých (Paleosuchus palpebrosus). Právě o této události, ale i našich zkušenostech s chovem, pojednává náš příspěvek.

Rozšíření
Není pochyb o tom, že kajmani rodu Paleosuchus jsou ze všech žijících druhů krokodýlů nejmenší . Zologický systém rozlišuje dva druhy: P. trigonatus (kajman klínohlavý) a P. palpebrosus (kajman hladkočelý). Obrovský areál jejich rozšíření je téměř totožný a zahrnuje celou amazonskou pánev od východní Kolumbie až po severovýchodní Peru. Kajman hladkočelý je mimo to rozšířen dále na jih až po celou střední Brazílii a severní Paraguay (Ross, 1998). Zde žijí v řekách a záplavových jezerech. P. palpebrosus preferuje spíše otevřenější biotop, kdežto P. trigonatus se zdržuje v blízkosti vodních toků protékajících hustou vegetací pralesů. Oba druhy si jsou velmi podobné. K rozlišení je nutné si povšimnout

tvaru hlavy, která je u druhu P. trigonatus úzce trojúhelníkovitá a protaženější. P. palpebrosusmá hlavu spíše eliptickou a čenich tak vypadá kratší. Pokud dobře oba druhy neznáte, může se při určování druhu podle tvaru hlavy snadno splést. Pravděpodobně nejsnáze oba druhy odlišuje množství a velikost týlních štítků. U P.palpebrosus jsou tyto štítky velké, početné, některé se navzájem dotýkají a jsou většinou uspořádány ve dvou řadách. P. trigonatus má týlní štítky většinou jen čtyři v jedné řadě a jsou malé, jakoby zakrnělé se širokými mezerami. Rovněž velikostí jsou si oba druhy velice podobné. Běžná velikost je kolem 140 cm. Maximální velikost se u P. trigonatus udává až 220 cm a u P.palpebrosus je to 170 cm. (Zelinka, J. et P.Voženílek). V přírodě patří oba druhy k těm šťastnějším a i přes pokračující destrukci přirozených ekosystémů je populace obou druhů početná. U obou se odhaduje na více jak 1.000.000 jedinců. Obchod s nimi je regulován dohodou CITES a oba druhy jsou zatím zařazeny do poněkud volnější přílohy B. Červená kniha IUCN je neřadí mezi ohrožené druhy (Ross, 1998). Díky přijatelné velikosti adultních zvířat a opakovanému rozmnožování v zajetí patří v dnešní době mezi nečastěji chované zástupce krokodýlů jak v zoologických zahradách (71 ks ve 24 evropských zahradách sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií v červnu 2007) tak i v soukromých chovech.

Kajmani v ZOO Dvůr Králové
Naše skupina kajmanů hladkočelých žije v největší tůni expozice Tropická řeka v pavilonu Vodní světy, jejíž vodní objem je 30m3 a největší hloubka je až 135 cm.

Celková plocha tůně je asi 40 m2 a souš z toho představuje 1/3 plochy. Kdo zná pavilon Vodní světy ví, že kajmani v teráriu nežijí sami. Voda je doslova plná velkých tropických ryb, některé měří i více jak 100cm a váží přes 20 kg. Jedná se o tyto druhy: Colosoma nigripinnis, Pangasius sanistwongi, Pseudoplatystoma fasciatum, Osphronemus goramy, Pterygoplichthys gibbiceps.Expozici doplňuje ještě asi 20 ks dospělých želv nádherných (Chrysemys scripta elegans) a 4 kusy velkých želv orlíci bornejských (Orlitia borneensis). Nutno přiznat, že soužití kajmanů s ostatními živočichy v nádrži není nikterak přátelské. Nemůžeme potvrdit, že by se kajmani cíleně snažili ryby nebo želvy lovit, asi z důvodu dostatku předkládané potravy, ale občas se některý jedinec připlete kajmanovi mezi čelisti. Ryby to odnesou hlubokými šrámy, které se ale velice rychle hojí, želvy dopadnou někdy i hůře a občas zaplatí životem.Expozice je vybavena dvěma vyhřívanými místy na souši ( podlahovým vytápěním ohřívaný břeh a topná stříška pro kuřata – 300W), ale nutno podotknout, že jsou tato místa kajmany využívána jen občas, protože kajmani většinu času tráví odpočinkem v mělčí části vodní nádrže. Zhruba 1m2 souše v zadní části terária slouží za kladiště. Jedná se o ohraničený prostor hluboký asi 20 cm a vyplněný rašelinou. Nad tímto kladištěm je zavěšena výše zmíněná topná stříška. Teplota se v expozici během roku pohybuje v rozmezí 25 až 30o C s několika stupňovým nočním poklesem. Pod tepelnými zdroji dosahuje teplota až 38o C. Teplota vody je trvale asi 27o C. Tak jako v ostatních našich expozicích i zde dodržujeme během celého roku dvanáctihodinový světelný režim. Střecha pavilonu je z průhledného polykarbonátu a tak většinu dne využíváme přirozené světlo a pouze ráno, večer a za snížených světelných podmínek osvětlují expozici tři HQI výbojky (každá 250W), které jsou rozsvěceny světelným čidlem v závislosti na intenzitě přirozeného světla.
Dle našich pozorování jsou kajmani hladkočelí zvířata se soumračnou a noční aktivitou. Přes den se pohybují minimálně a více aktivovat začínají až po osmnácté hodině. Vzhledem k tomu, že ke zranění ryb a želv dochází téměř výhradně během noci, domníváme se, že tou dobou aktivita kajmanů vrcholí. Rovněž páření probíhá pravděpodobně během noci. Během dne jsme nikdy nepozorovali žádné projevy sexuálního chování (což nemůžeme říci o dalších krokodýlech chovaných v pavilonu (Tomistoma schlegelii). Ve vztahu k ošetřovatelům jsou kajmani zvířata plachá a lekavá, ale na druhou stranu i zvědavá. Při vstupu člověka do expozice většinou hromadně prchají do hluboké vody kde se potopí ke dnu. Máme tu zkušenost, že s kajmanem potopeným u dna, lze bez problémů manipulovat aniž by se snažil bránit kousáním nebo rychlým pohybem, jak je tomu na souši.

Pokud příchozí vstoupí do nádrže a nějaký čas tu například odkaluje dno nebo čistí skla, kajmany po několika minutách přemůže zvědavost, vynoří se a připlouvají si prohlédnout ošetřovatele. V případě, že je jim předkládáno krmení, připlouvají a potravu si berou přímo z peanu nebo z krmných míst na souši. Krmíme jednou za 7 až 10 dnů a hlavní složku krmné dávky představují různé druhy sladkovodních ryb do velikosti 20 cm. V menší míře jsou zkrmována jednodenní kuřata nebo menší potkani. Jedenkrát za půl roku dostává každý kajman 2ml Amivitu E a 2 ml Optiminu E (Aquamid). Obě látky jsou ve formě sirupu injekčně vpraveny do krmných potkanů.
Skupinu našich kajmanů jsme začali sestavovat v roce 1998, kdy k nám byly deponovány ze ZOO Olomouc čtyři subadultní samice odchované v roce 1992 v ZOO v Kolíně nad Rýnem. Ještě týž rok se nám podařilo sehnat jednoho samce a další dvě samice. Opět původem ze ZOO v Kolíně nad Rýnem, jednalo se o odchov z roku 1992 (samec) a 1994 (samice). V následujícím roce jsme pořídili ještě mladého samce, který byl importován jako mládě z přírody v roce 1996. Osm zvířat v jedné expozici se ale ukázalo jako příliš. Při úklidu a manipulaci, ale i krmení vznikaly v expozici nepřehledné situace a hrozilo i poranění ošetřovatele. Postupně jsme čtyři samice přenechali jiným zařízením a dále chovali skupinu 2 samců a 2 samic. Po chirurgickém zákroku u jednoho ze samců, odstranění granulomu na chodidle přední končetiny, který si vyžádal celkovou anestézii, zvíře za několik dnů uhynulo. V dnešní době chováme ve zmiňované nádrži tři dospělá zvířata.
V době prvního rozmnožení, na začátku roku 2002, se velikost našich zvířat pohybovala v rozmezí 110 až 145 cm. Největší byl starší samec (10 let) a nejmenší byl mladý sameček (6 let). Samice měřily 120 cm (10 a 8 let).

Rozmnožování
Jak již bylo uvedeno, nikdy jsme ve skupině nepozorovali sebemenší náznak pohlavních aktivit. Bylo pro nás tedy velkým překvapení, že se dne 19. února 2002 jedna ze
samic přes noc vykladla.

Ráno jsme snůšku 15 ks vajec nalezli v nejvlhčím rohu kladiště. Snůška byla naštěstí zahrabána tak, že několik vajíček zůstalo zpola odkryto, jinak by mohla uniknout naší pozornosti. Vajíčka jsme z kladiště odebrali. Samice místo snůšky ještě asi 3 měsíce hlídala a zuřivě napadala každého, kdo se přiblížil. Jedno z vajec bylo rozbité a ostatní měřila 60–70 mm x 35–40 mm. Dále jsme je inkubovali ve vermikulitu při teplotě 29,5 – 31oC a vzdušné vlhkosti okolo 90%. Vývoj zárodků ve vejcích jsme kontrolovali prosvěcováním.

Po 14 dnech bylo jasně patrné, že 5 vajíček není oplozeno. Vejce zůstala při prosvícení celá světlá, bez tmavých skvrn. Oplozená vejce mají tmavší obsah a brzy se v nich objevuje pro světlo nepropustný středový pruh, který se postupně rozšiřuje směrem k oběma špičkám vajíčka. Po 2,5 měsících inkubace, pravděpodobně díky nadměrné vlhkosti substrátu, došlo u většiny vajec k podélnému prasknutí vnější vápenaté vrstvy skořápky. Přitom z několika vajec dokonce vytékal vaječný bílek. Tyto praskliny jsme úspěšně zalepili rozehřátým voskem.

Snížili jsme vlhkost inkubačního substrátu a vejce již dále nepraskala. V poslední třetině inkubace se při manipulaci s vajíčky malí kajmani občas ozývali slabým kvákáním. Po 105 dnech inkubace (4.6.2002) se proklubal první kajmánek. Z vajíčka mu koukala pouze špička čenichu. Když jsme otvor mírně rozšířili pinzetou, kajman se doslova proboural a vyskočil z vejce. Podobný průběh mělo i líhnutí ostatních osmi mláďat.

Okamžité vylíhnutí některých vyprovokoval pohyb nádoby s vajíčky při její kontrole a další se vylíhnul při poklepání na skořápku. Kajmánci si v mžiku prorazili skořápku a z vajíček téměř vybíhali. Do dvou dnů byla celá snůška vylíhlá.

Všichni, až na posledního, měli zatažený žloutkový vak a zhojený pupeční pahýl. I poslední kajmánek svůj žloutek nakonec úspěšně vstřebal. Po vylíhnutí kajmani měřili 21 – 23 cm (délka těla byla 10,5 – 11 cm) a vážili mezi 37 – 43 g. Rozměry vajíček, velikost a hmotnost mláďat jsou téměř totožné s údaji v literatuře (Zelinka, J. et P. Voženílek) pouze v délce inkubace je rozdíl. Citovaný zdroj uvádí 90 až 92 dnů oproti našim 105 dnům. Chybí zde ale uvedení inkubační teploty, která má na délku inkubace zásadní vliv. Mláďata jsme společně umístili do plastové nádrže o rozměrech dna 100×60 cm. V nádrži bylo 4 až 5 cm vody teplé 30°C. Malou souš tvořil plochý kámen, nad ní byla instalována HQI lampa (150w). Souš kajmani ale nijak nevyužívali. Stejně jako dospělci během dne vůbec neaktivovali a byli velice plaší. Na rozdíl od rodičů byli velice agresivní a na vyrušení reagovali kvákáním a útokem. Po osmi dnech od vylíhnutí začala mláďata přijímat první potravu. Krmili jsme každý druhý den. Hlavní potravu představoval hmyz (cvrčci, larvy potemníků Zophobas morio) a v menší míře rovněž novorozená myšata a akvarijní ryby do velikosti 5 cm.

Ty jsme ze začátku předkládali usmrcené, později i živé, ostatní potrava byla podávána živá (většinou umístěna na souš, odkud postupně padala do vody, kde ji kajmani lovili). Cvrčky jsme před zkrmením obalovali ve vitaminovém preparátu Vitamix pro nosnice (Biofaktory Praha), který podáváme u nás všem hmyzožravým plazům. Nutno podotknout, že kajmani v přítomnosti člověka nikdy nežrali. I v naprostém klidu lovili přes den jen minimálně. Zato během noci vždy veškerá potrava zmizela. Po dvou měsících od vylíhnutí se jejich váha téměř zdvojnásobila – pohybovala se mezi 70 – 90 g při celkové délce 27,5 – 30 cm. V následujících letech následovali další tři odchovy, jak je uvedeno v tabulce.

 

 

Ty jsme ze začátku předkládali usmrcené, později i živé, ostatní potrava byla podávána živá (většinou umístěna na souš, odkud postupně padala do vody, kde ji kajmani lovili). Cvrčky jsme před zkrmením obalovali ve vitaminovém preparátu Vitamix pro nosnice (Biofaktory Praha), který podáváme u nás všem hmyzožravým plazům. Nutno podotknout, že kajmani v přítomnosti člověka nikdy nežrali. I v naprostém klidu lovili přes den jen minimálně. Zato během noci vždy veškerá potrava zmizela. Po dvou měsících od vylíhnutí se jejich váha téměř zdvojnásobila – pohybovala se mezi 70 – 90 g při celkové délce 27,5 – 30 cm. V následujících letech následovali další tři odchovy, jak je uvedeno v tabulce.

Číslo snůšky,datum snůšky,počet vajíček,datum líhnutí,počet mláďat,inkubační doba,neoploze­ná/zničená vajíčka,poznámka

1. 19.02.02, 15, 4. – 5.6.02, 9, 105 – 106, 6/0
2. 03.11.03, 18, 5.- 8.2.04, 12 94 – 97 5/0, 1 zárodek uhynul
3. 10.09.05, 18, 14.-16.12. 2005, 4, 95 – 97, 9/3, 2 zárodky uhynuly
4. 06.06.07, 16, 4.9.2007, 8, 90 inkub.teplota 32°C – samci22.-25.9.07, 6, 108 – 111, 2/0 inkub.tepl. 29°C – samice

Vždy kladla jedna a ta samá samice a nová snůška následovala po 21 až 22 měsících po snůšce předchozí. Protože některá z mláďat z dřívějších odchovů jsme měli možnost kontrolovat a ukázalo se, že všechna jsou samice, rozhodli jsme se poslední snůšku rozdělit na dvě poloviny a každou inkubovat při jiné teplotě. Z vajíček inkubovaných v původní teplotě se vylíhlo 6 samiček (dvě vejce nebyla oplozená) a z vajíček inkubovaných při 32°C se vylíhlo 8 samečků. U čerstvě vylíhlých mláďat se nám podařilo určit pohlaví palpováním. U starších zvířat již není tato metoda použitelná.

Citovaná literatura:
Ross, J.P. (ed.) (1998): Crocodiles. Status Survey and Conservation Action Plan, 2nd Edition. IUCN/SSC Crocodile Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, 1 – 96.
Zelinka, J. et P. Voženílek (neuvedeno): Krokodýlové – přežívající současníci dinosaurů. Ratio, Úvaly, 1 – 153.

Text: RNDr. Pavel Moucha, Martin Smrček
Foto: Martin Smrček